„Návrhářka?“ Nolanův obličej potemněl a s nehraným údivem si Coltona prohlédl. „Jak se jmenuje?“ „Naše maminka není žádná celebrita, takže i kdybychom ti to řekli, stejně bys ji neznal. Hele, a máš ty vůbec holku?“ Colton bleskově změnil téma. Nolan podezíravě přimhouřil oči. „Holku? Bydlí se mnou jedna ženská, ale nikdy jsem neřekl, že je to moje holka.“ Colton se ušklíbl. „Co kdybychom tě s naší mamkou seznámili? Sice není moc známá, ale je prostě boží. A navíc je fakt nádherná. Stačí se podívat na nás! Určitě si dokážeš představit, jaká kráska je naše máma!“ Nolan pevně semkl rty a mlčel. „Tyhle dvě děti jsou fakt mimořádné, takže ta ženská, co je porodila, nemůže být žádná ošklivka.“ „Ale stejně mi to nejde do hlavy. Pořád mám pocit, že s nimi mám něco společného. Jenže Willow nikdy nebyla těhotná a nerodila.“ „A čím dýl se na tu holčičku dívám, tím víc mi je povědomá…“ Coltonovi zavibrovaly chytré hodinky, sklonil hlavu a podíval se, kdo volá. Byl to Waylon. Omluvil se a vstal. „Promiňte, musím na záchod.“ Colton vyběhl ke dveřím na záchod, zmáčkl tlačítko a přiložil si hodinky k uchu. „Waylone?“ Waylon byl zrovna v nemocnici, kde se konečně dostal k výsledkům DNA. „Coltone, už to mám!“ „Je to náš táta?“ „Jo, je to náš táta!“ Colton přikývl a zamračil se. „Tak proto se nám tolik podobá. Ale když je to náš táta, proč je s tou mrchou?“ Waylon vyšel z nemocnice s výsledky DNA v ruce. „Vždyť nám to kmotra říkala, ne? Mamku vyhodili z Vanderbiltovic sídla kvůli intrikám tý zlé ženský před šesti lety. Táta o nás vůbec neví. Nezná ani mamku. Určitě je to kvůli tý mrše.“ Colton se zamračil. „Ta potvora si chce nechat našeho tátu pro sebe? Ani náhodou!“ „Počkej, my si toho našeho tátu uneseme!“ Vtom do Coltona někdo strčil, až upadl na zem. Ozval se ženský hlas. „Kde se tady vzal ten malej spratek? Koukej se, kam lezeš!“ Leila si oklepala šaty. Všechno značkový, drahý hadry, který si doma šetřila. Nosila je jenom, když šla s někým na oběd. Teď jí ale radost zkazil nějakej fracek. Pak se ale podívala tomu klukovi do obličeje a strnula. „Ten malej… Proč vypadá jako Goldmann?“ Colton se zvedl ze země a oprášil se. „To ty nedáváš pozor, teto.“ „Kdo… kdo je tvoje matka?“ Leilu přepadla zlá předtucha. „Kluk, co vypadá jako Goldmann, se objeví z ničeho nic… Že by měl Goldmann někde nemanželskýho syna? „To by ale nesedělo. Goldmann ženský moc nemusel, teda kromě tý noci před šesti lety…“ Když si vzpomněla na tu noc, znervózněla. „Ta husa tehdy s Goldmannem spala jenom jednou, ne? Jak by mohla otěhotnět po jedný noci? „A zrovna teď, když se Maisie vrátila do Zlokovy, narazím na kluka, co vypadá jako Goldmann.“ „Proč bych ti měl říkat, kdo je moje máma?“ Colton ji odbyl a chtěl odejít. Leila ho chytila za ruku. „Ty malej parchante, nenaučila tě matka, jak se máš chovat ke starším?“ Colton se na ni chladně podíval. „A tebe matka nenaučila, že se nemají ubližovat dětem?“ Ten jeho pohled! Stejnej, jak má Goldmann, když se naštve. „Je tvoje matka Maisie Vanderbiltová? Ta děvka je tvoje matka?!“ Když Leila nazvala jeho matku děvkou, Colton ji kousl do ruky. „Auu!“ Leila se vztekem odstrčila Coltona. Colton upadl na zem a spustil srdceryvný pláč. „Buuu! Tady někdo bije děti! Buuu!“ Coltonův pláč upoutal pozornost několika číšníků. Uviděli kluka sedět na zemi a brečet a tu ženskou, jak se tváří jako panna Marie. Hned k němu přiběhli a pomohli mu vstát. „Paní, jak můžete strkat do dětí?“ „Co je vám do toho? Viděl snad někdo, že jsem do něj strčila? Upadl sám!“ Colton vzlykal: „Jen jsem do tebe omylem strčil, a ty jsi mě shodila na zem a nazvala moji mamku děvkou! Buuu!“ Číšníkům se kluka zželelo. Manažer restaurace spěchal za Nolanem. Přece jenom ten kluk přišel na oběd s Goldmannem. Když Nolan uslyšel, co se stalo, vstal a šel s manažerem na místo. Ve stejnou chvíli dorazily i Daisie a Quincy. „Waylone!“ Daisie uviděla Coltona sedět na zemi a brečet, přiběhla k němu a obořila se na Leilu. „Proč jsi strčila do mýho brášky?!“ „Viděl snad někdo, že jsem do něj strčila? Vy parchanti, chcete mě dneska obvinit ze všeho, jo? Copak nevíte, kdo já jsem? Já vám ukážu, jak se zachází s takovejma spratkama!“ Leila zuřila čím dál víc, když si uvědomila, že ty děti jsou nejspíš Maisiiny. Zvedla ruku a chtěla je zfackovat. Daisie schválně vystoupila dopředu. Rána ji zasáhla přímo do obličeje a svalila ji na zem. Číšníci, co stáli kolem, byli pobouření. Daisie neplakala, ale na její bledé tváři se objevil červený otisk. „Ty… sama jsi do mě strčila.“ Leila byla zaskočená. Než se stačila rozkoukat, to děcko se jí vrhlo do rány. Vtom se ale Leila podívala na Nolana a zbledla. „Pane Gold… pane Goldmanne…“ Nolanův obličej potemněl, když uviděl otisk na Daisiině tváři. V tu chvíli se ochladilo. „Paní Vanderbiltová, proč takhle ubližujete dětem?“ „Já… Ne, pane Goldmanne. Ten kluk do mě strčil první. A ještě se mi neomluvil a odmlouval. Dokonce mě kousl. Podívejte se.“ Leila mu ukázala ruku s krvavým otiskem zubů. Colton vzlykal: „To ty jsi mi nejdřív vynadala. A nazvala jsi moji mamku děvkou! Tak jsem tě kousl!“ Z očí se mu řinuly slzy. Číšníkům se kluka zželelo. „I kdyby do vás ten kluk omylem strčil, tak co? Proč se hádáte s tak malým dítětem?“ „Jo, vždyť jste taky máma. Není vám ho líto?“ „Po takový ráně si to ponese celý život.“ Nolan šel k Daisie a Coltonovi. Nejdřív pohladil Daisie po tváři. Byla statečná a neplakala, ale tvář jí zčervenala a natekla. Pak utřel Coltonovi slzy. Emoce těch dvou dětí ho zasáhly víc, než čekal. Nolan vstal a přísně se podíval na Leilu. „Omluvte se jim.“ „Pane Goldmanne, co máte s těma dětma? Co jste zač?“ Nolan pevně semkl rty. „Ty děti se mnou nemají nic společnýho, ale já…“ „Nemusíte se starat, co je mi do nich. Omluvte se jim, protože jste matka Willow, a slibuju, že už vám nikdy nebudu dělat problémy.“