„Každý ví, že Nolan je VIP, kterého kdysi přijala královská rodina ze Stosla, a navíc se přátelí s tamní princeznou. Je tedy víc než jasné, že už tu pamětní medaili viděl. Prokoukne ji, i kdyby se na hlavu stavěla!“ Maisie se ušklíbla: „Proč bych se ti chlubila takovým pokladem?“ To mělo naznačit, že si ho nezaslouží! Willow se roztřásla vzteky, ale rty se jí dál kroutily v úsměšku. „Takže na to nemáš koule?“ „Podívej se na ni, Nolane. Lže jako když tiskne. Moc dobře věděla, že tě kdysi přijala královská rodina a že tu medaili poznáš. Proto se s ní nechce vytasit.“ Willow k Nolanovi najednou mluvila úplně jinak. Nolan chladně stiskl rty. „Nápad zaplatit sto padesát milionů dolarů byl můj. I Zoru jsem najal já. Takže pokud dokážeš, že jsi skutečně ona, nechám dnešní trapárnu plavat.“ Nolan se k Maisie naklonil a každé slovo vážil: „Ale jestli se ti to nepovede… nepřežiješ v Bassburghu ani den.“ Když se Nolan přiblížil, Maisie omámila slabá vůně kolínské. ‚Gucci!‘ ‚Proč používá stejnou kolínskou jako ten muž před šesti lety?‘ Nolan si všiml její bledé tváře, narovnal se a nedal jí šanci se vzpamatovat. „Když to nemůžeš dokázat, vypadni sama. Nechci, abys mě nutila někoho volat.“ Willow se triumfálně ušklíbla. ‚Maisie, Maisie… Proč ses po šesti letech vracela zpátky? Jen sis vykopala hrob.‘ Maisie prudce zvedla hlavu a zazářila úsměvem. „Pane, jste si tím jistý?“ Nolan ji mlčky propaloval pohledem. „Pane, a co ta facka, kterou jsem schytala od slečny Vanderbiltové? Co s ní uděláte, když dokážu, kdo jsem?“ Willow znejistěla a opatrně se podívala na Nolana. I když byla jeho milenka, za celou tu dobu se jí ani nedotkl. Kdyby neměla tak dokonalý plán a nezarezervovala ten pokoj před šesti lety na své jméno, už dávno by ji prokoukl. „Nolane…“ „Donutím ji, aby se ti omluvila,“ odvětil Nolan chladně. Maisie se zarazila uprostřed prohrabávání kabelky a zvedla hlavu. „Jenom omluva? Za to, že mi vrazila facku?“ Nolanovi se lehce zatmělo v očích. „Tak co navrhuješ?“ Maisie se mu podívala do očí. „Jsme přece v civilizované zemi, kde se dárky vracejí. Nemyslíte, že bych jí to měla oplatit, abych se s tím mohla smířit?“ Všichni kolem ztichli. Začínali mít pochybnosti. ‚Ta ženská si dovoluje takhle mluvit s panem Goldmannem… Co když je to opravdu ona?‘ Nolan sledoval Maisiein arogantní postoj a pevně stiskl rty. ‚Tahle ženská si jako první v Bassburghu dovolila mluvit se mnou tímhle tónem.‘ Po krátké chvíli s lehkým zahanbením promluvil: „Nepřeháněj.“ „Tak si najděte jiného návrháře. Já nejsem z těch, co mávnou rukou.“ Maisie vytáhla medaili a ukázala mu ji. „Když už jste viděl královskou pamětní medaili, dobře se na ni podívejte.“ Pak ji nonšalantně schovala zpátky do kabelky a odešla. Willow sklopila hlavu a nenávistně zatínala zuby. ‚Jak je to možný? Jak ta mrcha…‘ ‚Zora je návrhářka, kterou Nolan přetáhl z Luxelly. Bez jeho sto padesáti milionů bych si ji nemohla dovolit.‘ ‚Kdo by čekal, že ta návrhářka bude Maisie!?‘ ‚Ztrapnila jsem Nolana, když jsem se k Maisie chovala jako k hadru?‘ „Nolane, já…“ Willow vztáhla ruku, aby se ho dotkla, ale on ucukl, otočil se a chladně se na ni podíval. „Vyřeš si to sama.“ A beze slova odešel. Před budovou už na Nolana čekal u Rolls-Royce bodyguard v černém a otevřel mu dveře. Když nastoupil, řekl muži sedícímu vpředu: „Do dvou dnů chci mít na stole všechno, co se ti podaří zjistit o té návrhářce, Zoře.“ V Seaview Villa… „Pfuj, ta Willow Vanderbilt je fakt hnusná!“ Daisie tiskla panenku k sobě, s Waylonem se natlačili ke Coltonovi a zírali na monitor. Na tu ženskou se dívali se stejným znechucením. „Je hrozně ošklivá.“ Waylon se podíval na mladší sourozence. „Ubližuje mamince. To jí nemůžeme jen tak nechat.“ Daisie si podepřela bradu. „Ale co s ní budeme dělat?“ „Musíme to před mamkou utajit.“ Waylonovi se vařila hlava, pak luskl prsty. „Říkala kmotra, že má sugar daddyho. Půjdeme po tom jejím sponzorovi!“ „Jak se ten chlap jmenuje?“ Daisie se zamyslela. „Nolan Goldmann!“ Colton zadal jméno do vyhledávače a hned se objevila stránka s výsledky. Když se na ni podívali, všichni tři na chvíli oněměli. „Ten chlap… Vždyť vypadáme skoro stejně!“ Waylon překvapeně zíral na fotky. ‚Mamka nám o tátovi nikdy nic neřekla. Mohl by to být on?‘ Colton si zamručel a v očích mu zablýsklo. „Jestli je to fakt táta, bude to hračka.“ Waylon nechápal. „Ale jak se k němu dostaneme?“ „Nebojte, bráchové, to zařídím já. Hledají přece tvář pro novou kolekci dětského oblečení Blackgold Group, ne? To místo je moje!“ Daisie se hrdě poplácala po hrudi. Byla z nich tří největší potížistka, takže tenhle plán prostě musel vyjít. „Miláčkové, jsem doma!“ Když uslyšeli mámin hlas, okamžitě zavřeli internet. „Mami! Vaše Veličenstvo!“ Vyběhli jí vstříc a vrhli se jí do náruče. Maisie se usmála, když viděla, jak poslušně čekali doma. „Nezlobili jste kmotru, že ne?“ „Mami, myslíš, že bychom kmotru zlobili?“ zeptal se Colton a naklonil hlavu. Daisie přikývla. „Jasně že ne. Kmotra nám vždycky přiveze dortíky!“ Maisie se hořce usmála. ‚Já jsem je porodila. Znám je nejlíp.‘ Colton byl ze všech tří největší raubíř. Svou cynickou a intrikánskou povahu po mně rozhodně nezdědil. Waylon byl vždycky spolehlivý a dobrosrdečný, ale mladší sourozence by bránil do roztrhání těla. A Daisie, ta byla vždycky tak trochu mimo. Se svými bláznivými nápady už dávno sváděla bratry na scestí. „Mami, vypadáš smutně. Někdo ti ublížil?“ Waylon si hned všiml, že se s Maisie něco děje. Maisie byla zaskočená. Přemýšlela, proč jí ten dnešní chlap připadal tak povědomý. Hlavně jeho vzhled a ta kolínská… Stejnou vůni cítila před šesti lety. „Mami, něco nám tajíš!“ Maisie se usmála a vstala. Waylonovi nic neunikne. „Nechte to na dospělých. Já vám radši něco uvařím.“ Už se chystala do kuchyně, když jí zazvonil telefon. Při pohledu na neznámé číslo se jí rty zkřivily do úsměvu. ‚Willow Vanderbilt.‘