Další den ve Vaenna Jewelry… Maisie seděla ve své kanceláři, probírala návrhy šperků, které firma léta produkovala, a s opovržením mrštila složkami na stůl. „Kde se poděla kreativita? Podle toho, co vidím, neznají ani definici slova ‚design‘. To ty šperky, do kterých Vaenna Jewelry za ty roky nacpala tolik peněz, slouží jen k navýšení počtu?“ Zaměstnanci postávající v kanceláři se cítili trapně. „Slečno Zoro, ředitel Vanderbilt řekl, že všechny nové návrhy se mají držet původního designového konceptu Vaenny.“ Maisie se s rukama založenýma na prsou opřela o židli a s úsměškem se zeptala: „A jaký je ten váš ‚původní designový koncept‘?“ Zvedla databázi obrázků a šperků. „Tohle je naprosto bezvýznamný brak, když to ukážete někomu z oboru módy a šperkařství. Ředitelka Vanderbilt je opravdu kapacita, co? Hned po nástupu vyhodila všechny špičky z designového oddělení. A když Vaenna nebyla schopná vyrobit ani vlastní produkty, prodávala jenom odřezky od jiných firem. Ona neumí ani prodělávat s grácií.“ Úředník zmlkl. Maisie se zvedla a řekla: „Vezměte mě do skladu surovin.“ „Dobře,“ přikývl úředník. Maisie a úředník se vydali ke skladu surovin a u vchodu do výtahu narazili na muže, kterého zrovna nepotřebovala vidět. Když Nolan viděl, že ho Maisie bezostyšně ignoruje, jeho oči se lehce zatměly, otočil se a řekl: „Copak se nezdraví?“ Maisie se zastavila a uvědomila si, že je to přece jen muž, který si může dovolit utratit sto padesát milionů dolarů. Se skřípěním zubů se tedy otočila a s nuceným úsměvem řekla: „Ach, dobrý den, pane Goldmanne.“ „Kam míříte, slečno Vanderbiltová?“ Maisie zůstala stát s otevřenou pusou. ‚On vážně ví, že jsem Vanderbiltová?‘ Nolan k ní přistoupil blíž. „Tak kam jdete?“ ‚Ten chlap má fakt moc volného času.‘ Maisie se ušklíbla. „A proč se ptáte? Mám snad žádat o vaše svolení pokaždé, když se chci podívat do skladu surovin, pane Goldmanne?“ ‚Ten Williowin chlap je docela majetnický, co?‘ „Výborně, rád bych také věděl, co zajímavého ve skladu surovin objevíte.“ Maisie ztratila řeč. Sklad surovin byl obrovský prostor, kde se skladovaly rudy a suroviny pro výrobu šperků. Když zaměstnankyně rozsvítila světla, v rozích se objevily naskládané krabice a na policích stolů ležely neopracované diamanty. Na stole stál řezací stroj a veškeré potřebné nářadí. Maisie přešla k polici, popadla kus rudy a důkladně si ji prohlédla. Poté vzala drahokam a zamířila k řezacímu stroji. Úřednice se polekala a spěšně se zeptala: „Slečno Zoro, co to děláte?“ Maisie neodpověděla. Místo toho spustila stroj a rozřízla surový diamant. Hned jak se dostala dovnitř, si něčeho všimla. „No páni, Vaenna se teď pouští i do falšování drahokamů?“ Maisie zvedla rozříznutý surový diamant a zamířila k úřednici. „Kdo má na starosti sklad surovin?“ Úřednice nervózně odpověděla: „Ředitel Chester.“ Maisiin výraz potemněl. „Okamžitě mi sem přiveďte ředitele Chestera.“ Nolan přistoupil k rozříznutému surovému diamantu a přejel jím po prstenu, který měl na ukazováčku. Na kameni se objevila mělká, ale zřetelná rýha. Maisie k němu přistoupila se založenýma rukama, zvedla obočí a s úsměškem řekla: „Pane Goldmanne, tohle je přece firma vaší přítelkyně, nechystáte se náhodou zakročit proti falšování drahokamů?“ Nolan sklopil oči, otočil se k ní a upřeně se na ni zadíval. „Není to náhodou firma, kterou založila tvoje matka?“ V tu chvíli Maisii ztuhly koutky úst. „Rozpoutat kvůli tomuhle velkou aféru by ti taky k ničemu nebylo. Vyřeš to v klidu mezi sebou,“ dodal ledabyle. ‚Vyřešit to v klidu mezi sebou? ‚Cha, nákup téhle várky surových diamantů musela schválit Willow. Podle současných tržních cen jsou náklady na pravé surové diamanty extrémně vysoké, zatímco cena polofalšovaných je směšně nízká. ‚Nechám to být, pokud o tom Willow nic neví, ale nebudu jen nečinně přihlížet, pokud si pořídila várku polofalšovaných surových diamantů jen proto, že si nemůže dovolit ty pravé.‘ „Pokud je v tom opravdu Willow…“ „O špercích nic neví, takže se dá pochopit, že se nechala napálit,“ řekl Nolan nonšalantně a otočil se k Maisie. „Nevyvozuj ukvapené závěry, dokud nezjistíš, jak se věci mají.“ Maisie se v duchu ušklíbla. ‚Zní úplně jako Waylon, když se snaží omluvit nějaký průšvih… Počkat, co to sakra melu?‘ „Ředitel Chester je tady.“ Úřednice přivedla ředitele Chestera do skladu. Ředitel Chester si původně sebevědomě povídal s úřednicí, ale když uviděl Nolana, okamžitě změnil výraz. „Pane Golde… pane Goldmanne, co tu děláte?“ Ředitel Chester zbledl jako stěna. Nolan k němu přistoupil. „Co je s těmi padělanými surovými diamanty?“ Řediteli Chesterovi se na čele vyrazil pot. ‚Sakra, tyhle surové diamanty jsme nakoupili na rozkaz slečny Vanderbiltové. Kdyby se to provalilo… ‚I kdybych svalil vinu na slečnu Vanderbiltovou, je to milenka pana Goldmanna. Až se to provalí, budu v tom až po uši jenom já!‘ „Tohle… já jsem nebyl původně zodpovědný za tuhle várku rud. Ředitel Zaleski, který už u nás nepracuje, měl na starosti tyhle rudy. Nevím, že tyhle kameny byly padělané.“ ‚Ten už stejně rezignoval. Nemám jinou možnost, než ho obětovat.‘ „Lžete,“ obvinila ho Maisie a přísně se zeptala: „Za Xandera Zaleskiho jsme ve Vaenně nikdy neměli žádné padělané surové kameny. Pracoval tu patnáct let, takže by ho dávno vyhodili, kdyby udělal takovou pitomost, ne?“ Ředitel Chester byl na moment zaskočen. ‚Jak slečna Zora ví, že Xander u Vaenny pracoval už dřív?!‘ „Ehm… to já vážně nevím.“ „Podle mě se snažíte krýt někoho jiného,“ řekla Maisie a upřeně se na něj zadívala chladnýma a vážnýma očima. Nolan na ni jenom pohlédl, ale neřekl ani slovo. V tu chvíli se ve dveřích objevila Willow.