„Pane Goldmanne, proč si myslíte, že bych to udělala schválně? Vždyť jsem se vás jen snažila dát dohromady s Willow, ne?“ bránila se a snažila se vymanit z jeho sevření. Nolan ji surově přitáhl k sobě, až Maisie málem vpadla do jeho náruče. Chladně procedil: „Ty jsi Willow navedla, aby mě pozvala na panství Vanderbiltů. To je celou dobu tvůj plán?“ Maisie sebou trhla a na okamžik zaváhala. Pak zvedla hlavu, střetla se s jeho pohledem a pobaveně se ušklíbla. „Takže já jsem ta, co zařídila tvoji návštěvu u Vanderbiltů? To mám takovou moc?“ Nolanovy oči ztvrdly a zchladly. „Maisie Vanderbiltová, nemáš co strkat nos do mých záležitostí s Willow. Nezajímá mě, co tím sleduješ, ale nehraj si na chytrou.“ „Nolane, dneska ti něco řeknu. Já jsem Willow o žádnou pozvánku nežádala. A i kdyby ti Willow kdovíco navykládala, se mnou to nemá nic společného.“ Maisie vytrhla svou ruku z jeho sevření a vážně dodala: „Vaše pletky mě absolutně nezajímají. Takže běž a řekni svý přítelkyni, ať si ty svý zas*aný prsty strká do pr*ele a neukazuje s nima na mě, kdykoliv potřebuje někoho obvinit. Nejsem žádná husa, kterou si může tak snadno vyprovokovat!“ Zuřivost Maisie tak ovládla, že přestala dbát na svou image a vybírat si slova. Otočila se a chtěla odejít, ale Nolan ji vtom násilím vtáhl do svého auta. „Pane Goldmanne, co to děláte? Pusťte mě!“ křičela Maisie a marně se snažila otevřít zamčené zadní dveře. Zuřivě pohlédla na Nolana, který nastupoval do vozu. „Nolane Goldmanne, radši mě pusťte, nebo zavolám policii!“ „Klidně.“ Nolan ji ignoroval a prudce se rozjel. Willow, která právě vyšla z domu, sledovala odjíždějící auto se zaťatými pěstmi a potemnělým pohledem. Nolan vyjel s autem do pustiny a zastavil. Maisie na něj ostražitě zírala. „Co to má znamenat? Jsme uprostřed ničeho. Chceš mě tu snad zabít?“ „Vystup,“ procedil Nolan stroze. Maisie se rozhlédla po okolní tmě a zeptala se: „Chceš mě tady vysadit?“ Nolanovi očividně docházela trpělivost. „Copak nerozumíš? Vystup z auta!“ Maisie zaváhala, pak prudce otevřela dveře a vystoupila. Nolan se okamžitě rozjel a nechal ji tam. Při pohledu na vzdalující se světla auta Maisie zaťala zuby. „Pane Goldmanne, vy máte ale ku*evský koule!“ Všude kolem byla tma jako v pytli a nekonečná dálnice se ztrácela v nedohlednu. Z lesa se ozývalo cvrlikání hmyzu. Maisie si posvítila mobilem a přešla na druhou stranu silnice. Pod svahem, za obrubníkem, se táhla jen kamenitá pláž a moře. Chtěla si zavolat taxi, ale v téhle díře nebyl signál. ‚Snad tu nebudu muset trávit noc,‘ pomyslela si s hrůzou. Nolan dlouho řídil, než zastavil u krajnice. Nevěděl, co ho to posedlo, ale nechal se vyprovokovat k hloupé hádce. ‚Je to trapný. Opravdu jsem si myslel, že mě Maisie chtěla dostat na panství Vanderbiltů, aby mě přiměla oženit se s Willow. Nikdy jsem veřejně neřekl, že je Willow moje přítelkyně. Dokonce ani Stephen a Willowina matka se mě nikdy neodvážili požádat o ruku Willow. A nemám v úmyslu si ji vzít, i když s ní spím už šest let. Ale Maisie tvrdí, že mě Willow na panství Vanderbiltů nepozvala. Tak proč mi Willow říkala, že to byla Maisie? Lže Maisie, nebo Willow?‘ Nolan se zamračil a znovu pocítil vnitřní neklid. ‚Ta ženská tam zůstala sama… Musí být vyděšená a bezradná.‘ Zavrčel, otočil auto a vyrazil zpět. Když se vrátil na místo, kde ji nechal, uviděl Maisie sedět na obrubníku a dívat se na moře. Její ladná silueta se tyčila v noční tmě a dlouhé, husté, kudrnaté vlasy jí splývaly po zádech. Pak si prsty shrnula vlasy do culíku a odhalila štíhlou šíji, díky níž vypadala jako elegantní labuť. Noční obloha ji zahalovala jako tajemný závoj, který sváděl k tomu ho strhnout. Maisie otočila hlavu a polekala se, když uviděla muže stojícího za ní. Ušklíbla se: „Myslela jsem, že mě tu pan Goldmann opravdu nechá přes noc. Nečekala jsem, že budete mít výčitky svědomí.“ Nolan se zamračil, když viděl, jak Maisie vstává a míjí ho. Měl divný pocit, jako by ho ta žena začarovala. A ještě víc se zdráhal přiznat si, že ho pohled na ni, jak si svazuje vlasy, tak vzrušuje. Maisie došla k zadní části vozu a chtěla otevřít dveře, když se za ní ozval jeho hlas. „Sedni si dopředu.“ Maisie se na něj otočila a pohlédla. Jeho hlas zněl lhostejně. „Nejsem tvůj řidič.“ Poté nasedl do auta. Maisie si odfrkla, obešla auto, nasedla na sedadlo spolujezdce a zapadla do něj. „Pane Goldmanne, jste dost nepochopitelný člověk.“ Nolan ji ignoroval a s ponurým výrazem v obličeji se rozjel. Maisie se ho už ani nesnažila oslovit. Podepřela si hlavu rukou a opřela se o okno. Když auto vyjelo z pustiny, zazvonil jí mobil. Podívala se na displej – volal jí Waylon! ‚Panebože, už je půl desátý! Určitě se o mě bojí, když jsem tak dlouho pryč.‘ Přijala hovor a okamžitě zjemnila hlas. „Ahoj, miláčku?“ Nolanův výraz potemněl. ‚Miláčku? Má kluka?‘ „Promiň, něco mi do toho vlezlo a zdrželo mě to. Už se vracím, počkejte na mě doma. Pusa~ Uvidíme se.“ Maisie pak hovor ukončila. Muž vedle ní si odfrkl. „Kluk?“ Maisie se na něj usmála. „Ano, je to můj muž.“ ‚Doma na mě čeká víc než jeden „muž“, ale hned dva!‘ Nolan nic neřekl, ale v hloubi duše se cítil ještě podrážděnější. Vysadil ji z auta hned, jak dorazili do města. Kvůli jeho nevysvětlitelnému chování se Maisie cítila jen zmatená. Když dorazila domů, bylo už deset hodin. Waylon jí podal pantofle a zamračil se. „Mami, byla jsi teď s nějakým hnusným chlapem?“ Maisie se rozesmála. „Jak to víš?“ Waylon si založil ruce na hrudi a vysvětlil: „Když máš u sebe nějakýho protivnýho chlapa, tak nám po telefonu říkáš miláčkové a zlatíčka.“ ‚Mamka je profík na tyhle situace. Když jsme žili v zahraničí, posílala zprávy Coltonovi nebo mně a žádala nás, abychom předstírali, že jsme její kluci nebo manželé, kdykoli jí volali chlapi, ke kterým nic necítila.‘ Maisie si k němu klekla a pohladila ho po tváři. „Ty jsi ale chytrej kluk, všechno si pamatuješ do detailu. Kde jsou Colton a Daisie?“ „Už spí.“ Poplácala Waylona po hlavě. „Děkuju ti. Vždycky se staráš o mladší sourozence, když maminka není doma.“ Waylon rozpřáhl ruce. „Já jsem nejstarší, ne?“ ****** Ve Vaenna Jewelry… Maisie šla k výtahu a chtěla nastoupit, ale Willow ji doběhla a odtáhla stranou. „Willow Vanderbiltová, chceš se prát?“ Maisie se jí vytrhla a ušklíbla se. „Maisie Vanderbiltová, nečekala jsem, že máš takové plány za mými zády.“ „Jaké plány?“ zasmála se Maisie. Willow zaskřípala zuby a zírala na ni, jako by ji chtěla roztrhat na kusy. „Varovala jsem tě, ať se na Nolana ani nepodíváš! Co jste spolu včera dělali za mými zády?“ Viděla Maisie nastupovat do Nolanova auta a Nolan se celou noc nevrátil. ‚Ta mrcha ho musela svést!‘