„Omluvit se? On chce, abych se vrátila a omluvila se Willow?“ Maisie se ušklíbla a probodla ho pohledem. „Přes mou mrtvolu.“ Nolan nečekal, že tahle ženská bude nejen tak domýšlivá a krutá, ale i zatraceně tvrdohlavá. Rysy v obličeji se mu napjaly. „Pokud se neomluvíš, jméno Zora zítra zmizí ze světa módy a šperků.“ Nechtěl jí to zpočátku komplikovat, ale Willow považoval za svou zachránkyni. Kdyby nebylo jí, před šesti lety by ho té noci dostali. I když k Willow nic necítil, držel ji celá ta léta po svém boku a bezpodmínečně uspokojoval její materialistické potřeby. Vaenna Jewelry už pár let opravdu strádala, a proto byl ochotný zaplatit 150 milionů dolarů, aby Zoru najal jejím jménem. Věděl, že Willow udělala chybu, když ji napadla, a proto ji chtěl donutit, aby se omluvila. Nezajímalo ho, jak si to vyřeší v soukromí, ale nemohl dopustit, aby na Willow kdokoli sahal před jeho očima. Maisie cítila v sevření jeho ruky bolest, jako by jí vykloubil zápěstí. Oči se jí sice zatměly, ale před tímhle nepřítelem nehodlala uronit ani slzu, i přes všechnu tu nespravedlnost! „Neudělala jsem nic špatně. Neomluvím se!“ Nolan si odfrkl, když viděl, že její postoj je stále tak neústupný. „S vlivem Goldmannů v obchodních kruzích nejenže tvá pověst shoří na prach ve Zlokově, ale ani ve Stoslu už o Zore nikdo neuslyší. Jsi si jistá, že to chceš?“ „Goldmannovi…“ Maisie zatnula zuby. „Říkala jsem si, kde ten chlap bere tu moc mi vyhrožovat. Takže on je od Goldmannů!“ Maisie se nebála zákazu činnosti nebo izolace, ale její děti potřebovaly studovat v Bassburghu a ona musela získat zpět matčinu „Vaenna Jewelry“. „Pro ten větší plán musím spolknout i takovouhle malichernou porážku. Nemá cenu se s tímhle chlapem dohadovat o takovouhle prkotinu.“ „Pusť mě.“ Nolan povolil sevření a přejel ji pohledem. „Radši si to dobře rozmysli.“ „Copak jde jen o omluvu?“ Maisie zvedla obočí, otočila se a zamířila ze schodiště pryč. Když se vrátila do kanceláře, přistoupila k Willow a její rudé rty se bleskově rozevřely a zavřely. „Omlouvám se.“ Willow nečekala, že se Maisie omluví, ale věděla, že Nolan musel zasáhnout. V hloubi duše cítila zadostiučinění, ale navenek se zdvořile usmála. „To je v pořádku, a co se týče té smlouvy…“ Maisie letmo pohlédla na muže stojícího ve dveřích a podepsala smlouvu perem. Nikdo si ale nevšiml nepatrného úsměvu na jejích rtech. „Byla jsem donucena vrátit se do Vaenna Jewelry ‚bez boje‘, i když jsem tolikrát opakovala, že nechci. ‚Od teď je naučím, co znamená ‚chovat hada na prsou‘.“ Poté odložila pero a bez dalších okolků po podpisu smlouvy odešla. Nolan rázně přešel ke stolu, zvedl smlouvu a letmo si ji prohlédl, zatímco k němu Willow přistoupila. „Nolane, moc ti děkuju.“ „Nepouštěj se s ní do žádných rozhovorů o samotě.“ Nolanův hlas byl chladný. Poté, co položil smlouvu, odešel se svým osobním asistentem. Když Nolan odešel, Willow s vítězným úsměvem zvedla smlouvu. „Maisie Vanderbiltová, stejně nakonec zemřeš mou rukou.“ Přímo před vchodem parkoval Maybach a Nolanův osobní asistent Quincy Lawson mu otevřel dveře od auta. Nolan se hned po usednutí do auta zeptal: „Máš všechny ty informace, o které jsem tě žádal?“ Quincy přikývl, otočil se a podal mu tablet. „Pane, všechno je to tady uložené.“ Nolan se dotkl obrazovky, aby si prohlédl informace, ale jeho pozornost upoutalo jméno „Maisie Vanderbiltová“, které zabíralo celý sloupec s celým jménem. A adresa uvedená na jejím občanském průkazu se shodovala se současnou adresou Vanderbiltových. Jeho oči se mírně zatměly. V budově Blackgold Group… Daisie a Waylon stáli před vchodem a zvedali hlavy k té ikonické budově, která se tyčila jako největší společnost v Bassburghu. Oba caparti vešli do vstupní haly, kde kolem nich spěchali elegantní muži a ženy v oblecích. Někteří drželi dokumenty, jiní vítali zahraniční klienty v různých jazycích. Ty dvě malé postavičky uprostřed toho shonu přitahovaly pozornost. Paní na recepci si všimla těch dvou roztomilých dětí, a tak s úsměvem vykročila vpřed a zeptala se laskavým hlasem: „Ahoj, koťata. Koho hledáte?“ Daisie vytáhla ze svého malého žlutého batůžku s kačenkou doklady a dětským hláskem odpověděla: „Slečno, vybrali si nás jako tváře značky ‚Young Faces‘. Pán u vchodu nám řekl, ať se tu stavíme na konkurz.“ Recepční málem omdlela, když uslyšela ten rozkošný hlásek. „Takže vás sem rodiče nepřivedli?“ Waylon pohotově odpověděl: „Nechceme maminku obtěžovat, zvládneme to sami.“ „No páni, vy jste tak šikovní. Dobře, tak já vás tam zavedu.“ „Děkujeme, slečno Krásná!“ Oba caparti se uklonili a poděkovali recepční. Recepční je vzala za ruce a odvedla do ateliéru. ‚Young Faces‘ byla luxusní značka dětského oblečení spadající pod Blackgold Group. Skutečně plánovali najmout dvě mladé modelky, které byly fotogenické a nebály se světel reflektorů, aby se staly tvářemi značky. Recepční je dovedla před ateliér. Kromě věšáků s oblečením bylo ve studiu i několik kamer a pozadí. Během čekání na svou příležitost do ateliéru vcházely a vycházely děti na konkurz. Přísně vyhlížející žena ve středních letech, elegantně oblečená, se zdála být nadmíru nespokojená s výsledky focení a začínala ztrácet nervy. „Jak to mám natočit? Musí být fotogenické, fotogenické! Chápete to?“ „Sestro Novo, tyhle dvě děti –“ „Argh, neotravuj mě…“ Nova Daniell se chystala něco říct, když si najednou všimla dvou dětí stojících vedle recepční. Zůstala stát jako opařená s šokovaným výrazem ve tváři. Její pohled se upřel na oba. „Jak se tyhle děti můžou tolik podobat panu Goldmannovi?!“