Maisie mlčela. „Vsadili se, že mě dostanou domů na večeři. Dokonce pozvali Nolana a teď trvají na tom, abych zůstala. Takže tu musím zůstat a sledovat, co tyhle dvě mrchy zase chystají.“ Zvedla hlavu a s pobavením se ušklíbla. „Dobrá, tak tu na tu večeři zůstanu.“ Willow a Leila nečekaly, že bude souhlasit, ale všechno hrálo do karet jejich plánu. Během večeře Maisie jen sklopila hlavu a mlčky jedla. Stephen a Leila byli nezvykle tiší, pravděpodobně kvůli Nolanově přítomnosti. Nolan se jídla skoro nedotkl. Chtěl odmítnout Willowno pozvání, aby ji doprovodil zpět na Vanderbiltovo panství, ale pak zaslechl Maisiino jméno. Když už Willow tvrdila, že to Maisie ho pozvala, musel zjistit, co ta mrcha zase vymyslela. „Zee, jak se máš po těch letech?“ To byl snad jediný okamžik, kdy se Stephen rozhodl projevit o dceru zájem. Maisie ani nezvedla oči. „Měla jsem se skvěle, díky tobě.“ Stephenovi přelétl po tváři záblesk trapnosti. Leila kývla na Willow. Až teď se Willow osmělila projevit před otcem. Nabrala Nolanovi do misky. „Nolane, dej si víc.“ Leila se okamžitě usmála a dodala: „Pane Goldmanne, děkujeme vám, že se o Willie tolik let staráte. Willie byla vždycky tak pozorná a dobře vychovaná, ale buďte na ni prosím shovívavý, kdyby se dopustila nějakých chyb.“ Maisie sklonila hlavu a div se nerozesmála. Nolan si toho všiml, zvedl oči a podíval se na Maisie. „Slečna Vanderbiltová k tomu má zjevně co říct?“ Všechny pohledy u stolu se s tou větou stočily na Maisie. Maisie si nemohla pomoct a odsekla: „Co bych měla říct? Jen mě něco zajímá. Pane Goldmanne, je vám přes třicet a jste spolu už šest let. Neměl byste si už konečně vzít tu naši pozornou a dobře vychovanou holčičku?“ S důrazem zdůraznila slova „pozornou“ a „dobře vychovanou“, protože prokoukla Vanderbiltových úmysly. S touhle větou ztuhla nejen Leila, ale i Willow. Nemluvě o Nolanovi, který na Maisie zíral, jako by ji chtěl zaživa stáhnout z kůže. Willow se bála, že si to Nolan špatně vyloží, a tak rychle dodala: „Nolane, Zee si jen dělá legraci, neber to vážně.“ Maisie se však nestarala o následky a pokračovala: „Willow, jak to jen říct? Pan Goldmann je tvůj přítel, ale proč s ním mluvíš tak formálně?“ Willow se zatvářila kysele a vztekle na Maisie pohlédla. Leila viděla, že Stephen nevypadá zrovna nadšeně, a tak se pokusila situaci uklidnit. „Zee, co to vykládáš? Tohle není žádná seznamka.“ „Sakra, ta mrcha mohla vytáhnout cokoliv, ale ona si vybrala zrovna jejich svatbu. Snaží se nás schválně ztrapnit? I když jsme chtěly, aby Willow přivedla Nolana, abychom je dali dohromady, nemůžeme o tom mluvit tak otevřeně. A už vůbec ho nemůžeme do svatby nutit. Děláme to před Maisie jen proto, aby pochopila, kde je její místo, a přestala s Nolanem soupeřit. Stačí jen nenápadně naznačit. Ale kdo by si pomyslel, že nám to takhle zkazí!?' Maisie nebyla hloupá. Ta dvojice matka s dcerou za ní přišla a varovala ji, aby si na Nolana nic nemyslela. Pak pozvaly Nolana na panství a trvaly na tom, aby zůstala na večeři. Jejich úmysly byly víc než jasné. V tom případě se postará o to, aby se dali dohromady. Maisie Leilu ignorovala a dál se upřeně dívala na Nolana. „Pane Goldmanne, neříkejte mi, že jste to nikdy neplánoval.“ Maisie se zatvářila překvapeně, když viděla, že se mračí. „To se přece nedělá. Ženská krása by se neměla promarnit, a Willow už je 26. Není nejmladší. Už by se měla vdát.“ Willow se cítila čím dál tím trapněji, ale neodvážila se Nolanovi podívat do očí. Maisie zvedla obočí. „Nebo si, pane Goldmanne, jen zahráváte s city mé sestry?“ „Maisie Vanderbiltová!“ Stephen vztekle praštil do stolu, až se lekl. Už se neohlížel na Nolanovu přítomnost. „Drž hubu! Jak si vůbec můžeš dovolit komentovat pana Goldmanna?!“ Maisie se hravě zasmála. „Tak se rozčiluješ jen proto, že jsem řekla pravdu? Tati, ani pan Goldmann se na to nezlobí, tak jak může být někdo tak malicherný jako ty?“ Kdyby se jí Nolan chtěl v tu chvíli pomstít, jen by dokázal, že je nemilosrdný. „Ty!“ Stephen byl tak rozzuřený, že mu na tváři a krku vystoupily všechny žíly. „Ta zlá dcera! Nikdy bych jí nedovolil vrátit se, kdybych věděl, že tu dnes bude Nolan s Willow.“ Maisie odložila příbor a vstala. „Zdá se, že už tu nejsem vítaná. Jen jsem vám chtěla z laskavosti pomoct říct pravdu, ale vy jste se najednou tak urazili. Jak se dalo čekat, jsem ve Vanderbiltově panství pořád cizinka. Jdu pryč. Dobrou chuť.“ Stephen se třásl vzteky, zatímco Leila a Willow nevypadaly o moc lépe. Willow se opatrně podívala na Nolana. „Nolane…“ Nolan s chladným výrazem vstal a Willow, která vycítila jeho hněv, se už neodvážila promluvit. Viděla, jak Nolan odchází z jídelny, aniž by se ohlédl, a zakousla se do rtu. Stephenovi přešla chuť a Nolanův odchod ho rozladil. Hodil příbor na stůl, vstal a odešel nahoru. Matka s dcerou Maisie k smrti nenáviděly! Maisie došla na kraj silnice a chystala se zavolat si taxík, když ji něčí ruka prudce zatáhla zpět. Maisie na okamžik zavrávorala, pak se vzpamatovala a vztekle pohlédla na Nolana. „Pane Goldmanne, co to má znamenat?“ Nolan zatnul zuby. „Udělala jsi to schválně?“