Když Leila viděla, jak moc je Nolan rozčílený, pochopila, že by jí v tu chvíli jakékoli provokování Nolana jen uškodilo. Se zatnutými zuby sklonila hlavu k dětem a řekla: „Promiňte, děti. Teta to zpackala, prosím, odpusťte mi to.“ *Sakra, nemůžu to brát na lehkou váhu, dokud nezjistím, co se tady děje. Jestli jsou to fakt haranti tý mrchy, nemůžou tady zůstat!* Když Leila odešla, Nolan se zadíval na Daisie. Daisie zvedla hlavu a chytila Coltona za ruku. „Promiňte, pane, už nechceme jíst. Chceme domů.“ Nolan byl zaskočený, ale když si uvědomil, co se stalo před chvílí, pochopil, že se děti pravděpodobně vylekaly. „Dobře, odvezu vás.“ „To je v pořádku, my se vrátíme sami.“ Daisie vzala Coltona za ruku a rychle odešli. Quincy se nechápavě podíval. „Pane Goldmanne, ty děti mají ale temperament, co?“ Nolan mu neodpověděl, jen se díval na ty dvě malé postavy odcházející pryč. V tu chvíli nevěděl, co si má myslet. Když vyšli z hotelu, Colton už měl slzy zaschlé. Dokonce se na Daisie usmíval a chlubil se: „Jaký jsem byl? Nejsem snad herecká hvězda?“ Daisie se ale smát nemohla. Colton se podíval na zarudlé a opuchlé tváře a vztekle řekl: „Sakra, ta stará ježibaba tě fakt praštila. Až ji potkám příště, tak jí to spočítám!“ „Coltone, ta teta je Willowina máma. Je to pravda, že nás táta nechce?“ Daisie měla oči plné slz a ani necítila bolest z facky. Nejvíc ji ale trápilo, že otec chtěl jen omluvu od Leily a nijak víc to neřešil. Bylo jí jasné, že mu na ní nezáleží, protože je to máma tý ženský. Měla pocit, že je táta nechce a byla z něj zklamaná. Colton ji pohladil po tváři. „Neboj se, to se nestane. Ta zlá ženská tátu jenom oblbla. Počkejme ještě. Až přijde správný čas, řekneme mu, že jsme jeho děti.“ *Teď se k němu nemůžeme jen tak hlásit. Jestli je Willow jeho milenka, táta se s mámou bude soudit o nás. Ve Zlokově má obrovskou moc a máma by soud prohrála. Musíme ještě počkat. Jestli bude dál chránit Willow, tak to není táta, jakýho chceme. My se o mámu postaráme sami! A taky ji můžeme finančně podporovat!* Daisie přikývla. „Jo!“ V klenotnictví Vaenna… Leila byla zdeptaná po setkání s Nolanem a čím víc o tom přemýšlela, tím víc to nedokázala nechat jen tak být. Proto se hned vydala do Vaenna Jewelry za Maisie. „Maisie, ty mrcho, vylez!“ Maisie poznala, čí to je hlas, ještě než Leila vstoupila do kanceláře. Seděla za stolem a pročítala si podklady k akvizici surových diamantů a ani se nenamáhala zvednout víčka. „Paní Scottová, nemohla byste se laskavě zdržet těch invektiv? Opravdu vám to nesluší.“ Leila k ní přišla a zle se na ni podívala. „Ty jsi ale mrcha vychytralá, co? Po šesti letech se vrátíš do Zlokova se dvěma parchantama?“ *Parchantama?* Maisie okamžitě zavřela dokumenty a chladně se na Leilu podívala. „Co tím myslíte?“ „Co tím myslím?“ Leila se ušklíbla. „Dneska jsem potkala v restauraci dvě děti. Tak mi to řekni narovinu. Jsou ty děti tvoje?“ „Jaké děti? Nerozumím, o čem mluvíte.“ Maisie odložila složky. *Viděla je v restauraci? Že by je Ryleigh vzala na večeři? Ne, nesmím dopustit, aby se Vanderbiltovi dozvěděli, že jsem se vrátila s dětmi. Nechci, aby mi je vzali!* „Ty o tom fakt nevíš?“ Leila se na ni podezřívavě zadívala. „Proč si myslíte, že jsou to moje děti? Ani je neznám, ale vy tady blábolíte, jako byste je viděla na vlastní oči.“ Leila se zamyslela. *Je možný, že ty děti týhle mrchy fakt nejsou?* „Paní Scottová, vy tady na mě vyrukujete s výslechem jen proto, že jste viděla dvě děti. Proč se tak bojíte, že jsou moje? Ale i kdyby byly, co je vám do toho?“ Když Maisie viděla, že Leila ani na vteřinu nepromluvila, zasmála se. „Mluvíte, jako bych vám porodila děti. Místo abyste se starala o mě, radši byste se měla starat o svou dceru.“ „Ty!“ Leila se vzteky nemohla ani nadechnout. „Co já? Už je to pár let, co váš otec dovolil vaší dceři převzít Vaenna Jewelry a já jsem teď objevila várku padělaných surových diamantů. Myslíte, že by váš otec dál svěřil vedení společnosti vaší dceři, kdyby se to dozvěděl?“ Leile se mírně změnil výraz. „Jaký padělaný surový diamanty? Nebuďte směšná.“ *Sakra, už je to šest let a tahle mrcha má pořád tak prořízlou pusu?* „Ale to je normální. Vy teď žijete v bohatství a zajímá vás jenom, co si dát k jídlu, co k pití a kde se bavit. Proč byste se starala o společnost?“ Maisie se mírně opřela. „Jestli na to nemáte mozek, učte se od své dcery a rozšiřujte si obzory. A ne jenom, jak se oblékat jako nevkusná zbohatlice.“ Leila se po tom ponížení začervenala, ale jakmile ji něco napadlo, vítězoslavně se usmála. „Vy jste se narodila se stříbrnou lžičkou v puse, ale kdyby si váš otec nevzal Marinu Gonzalezovou, už dávno bych byla paní Vanderbiltová já.“ „Tak proč si vás otec nevzal dřív?“ Maisie se uchechtla. Leila zatnula ruce, zatnula zuby a řekla: „Protože chlap si vždycky vybere ženu, která mu pomůže v kariéře. Upřímně řečeno, vaše matka byla ubohá ženská. I když byla oficiální manželka, nakonec ji váš otec podvedl, ne?“ Když Leila viděla Maisiiny chladné oči, pokračovala hrdě. „Někdo má štěstí a narodí se do dobrých podmínek, ale to štěstí mu taky rychle vyprchá. Vy a vaše matka jste toho typickým příkladem. Vzal by si váš otec vaši matku, kdyby nebyla návrhářka? A podvedl by ji se mnou po třech letech manželství? Chlapi nemají rádi schopný ženský, radši si vyberou tu slabší. Já vím, co má váš otec rád a vím, jak mu zalíbit, zatímco vaše matka ho jenom peskovala, aby myslel na kariéru. Takový ženský se každej chlap rychle nabaží.“ Maisie poslouchala Leilinu vychloubačnost a samolibost a propukla v smích. „Máte pravdu. Když se člověk přestane stydět, tak se stane neporazitelným. Kdyby byla moje máma tak bezostyšná jako vy, nikdy byste neměla šanci se jí vetřít do manželství.“ „Ty…“ Leila se vzteky nemohla ani nadechnout. Maisie netrpělivě mávla rukou. „Paní Scottová, jestli už nemáte nic na srdci, tak mě omluvte, ale nemám čas se vám věnovat. Vaše dcera zničila Vaenna Jewelry a je zázrak, že ta firma ještě vůbec existuje.“ Leila si založila ruce s pohrdavým výrazem. „Nehrajte si na světově uznávanou návrhářku šperků, Zoro. Na pana Goldmanna nemáte.“ „A rovnou vám říkám. Na pana Goldmanna si ani nemyslete. Willie je jeho přítelkyně a vy na ni nemáte.“ Leila to řekla, otočila se a odešla z kanceláře. Úsměv v koutcích Maisiiných rtů zmizel. *Willowin přítel mě nezajímá, ale Vaenna Jewelry, to si nenechám vzít, ať se děje, co se děje.*