Když se Tereza probudila, ležela v nemocniční posteli. Sylvie ji zkontrolovala a řekla: „Zůstaň ještě dva dny, než tě propustí. Pak si doma pořádně odpočiň.“ Tereza přikývla. Rozhodla se vzít si měsíc volna. Na jejím těle záleželo, a tak se o něj bude starat, jak se patří. Když Sylvie odešla, Tereza se podívala na svůj telefon. Na obrazovce nebyly žádné zmeškané hovory od Charlese. Bylo jasné, že včerejší noc pro něj nic neznamenala. Ale pro Terezu se všechno změnilo. Toto bolestné uvědomění ji konečně osvobodilo od nekonečného citového vyčerpání a boje. Ze zvyku otevřela video aplikaci. Jako první se objevil příspěvek od Naomi, s nenápadným naznačením, že by se mohly znát. Na videu držela Naomi dětskou ruku. I zezadu Tereza okamžitě poznala Yolandu. Popisek jednoduše zněl: [Je dobré být potřebný.] Známé pozadí bylo neomylně obývacím pokojem vily Joyacre. Tereziny rty sebou automaticky škubly, mihl se stín úsměvu. Pak stiskla příspěvek a vybrala možnost Nezajímá mě. Už dál nebude mlčky přihlížet jejich životům. Tato kapitola se jednou provždy uzavřela. ***** Po propuštění z nemocnice si Tereza najala pečovatelku s bydlením. Pečlivě se řídila radami lékaře a celý měsíc odpočívala doma. Po skončení rekonvalescence pečovatelce zaplatila. Pak se převlékla do jednoduchých šatů, lehce se nalíčila a jela rovnou do Riverdale. Byl 15., jejich obvyklý den, kdy se snažili o další dítě. Terezu nikdy moc nebavilo být s Charlesem. Vždycky to odbyl a spěchal zpátky k Naomi. Ale dnešní večer nebyl o dítěti. Dnes večer mu vážně řekne, že chce rozvod. Tereza dorazila do Vily Brocade kolem sedmé hodiny večerní. Když Barbara viděla její příjezd, rychle se pustila do přípravy večeře. Po jídle Tereza zamířila nahoru do pracovny. Na stole ležely rozvodové papíry, zcela nedotčené, stejně jako je tam nechala minulý měsíc. Bylo jasné, že Charles po celou dobu nepřišel domů. Tereza čekala až do devíti hodin, a začala být netrpělivá. Najednou se venku ozvaly kroky. Ale když se dveře otevřely, byla to jen Barbara. „Paní Loganová, pan Logan právě volal. Říkal, že je dnes večer zaneprázdněný a nevrátí se. Řekl vám, abyste se vrátila příští měsíc.“ Tereza se hořce zasmála. Vrátila se tento měsíc, ale příští měsíc už se nevrátí. Už ji nebaví být spoutaná tímto manželstvím. Po krátké pauze vstala a řekla Barbaře: „Až se vrátí, řekněte mu, že jsem mu nechala něco na stole.“ Barbara mlčky přikývla. Tereza popadla kabelku a vyšla z Vily Brocade. Bez cíle jízdy se bezcílně projížděla ulicemi města. Její ruce se automaticky pohybovaly po volantu, dokud se bezděčně neocitla před Riverdale Auditorium, odkud se po nějaké akci valily davy mladých lidí. Dav se postupně rozplynul, až zůstaly jen tři postavy. Charles a Naomi šli bok po boku, každý držel jednu z Yolandových rukou. Všichni tři si vyměňovali vřelé úsměvy a vytvářeli obraz dokonalého štěstí. Tereza při tom pohledu zamrzla. Yolanda hravě zhoupla Naomiinu ruku a řekla svým nejsladším hláskem: „Slečno Naomi, vypadala jste tam nahoře jako zářící víla. Vaše hra na klavír byla nádherná. Až vyrostu, budete mě taky učit? Prosím, slečno Naomi?“ Naomi zářila v bílých večerních šatech, jasná jako noční hvězda. S laskavým úsměvem se sklonila k Yolandě a jemně ji klepla na nos. „Jestli se chceš učit,“ zasmála se, „samozřejmě tě budu učit.“ Yolanda nadšeně poskočila a pak se s rozzářenýma očima podívala na Charlese. „Tati, slečna Naomi je nejlepší, že jo?“ Charlesův pohled zjemněl, když přikývl, jeho výraz byl plný hrdosti a obdivu. Yolanda se od ucha k uchu usmívala. „Až budu velká, chci být jako slečna Naomi.“ Tereza sledovala dění skrze sklo. Nikdy neviděla ten pohled lásky v očích své dcery. Manželství ji úplně pohltilo. V průběhu let dala všechno své rodině a pomalu se v tom procesu ztrácela. Pro Yolandu byla jen ženou v kuchyni, zatímco Naomi se zdála být nedosažitelným andělem. To uvědomění ji zasáhlo jako nůž do srdce. U vchodu do sálu Yolanda najednou poskočila na špičkách s rukama nataženýma do výšky. „Slečno Naomi, vezměte mě do náruče!“ Charles mezi ně jemně vstoupil a tiše poznamenal, že Naomiiny večerní šaty nejsou vhodné pro zvedání dítěte. Yolandina malá tvář se okamžitě zamračila zklamáním. Naomi si to uvědomila. S vřelým smíchem vzala Yolandu do náruče a uklidňujícím pohledem se podívala na Charlese. „Neboj se, já ji udržím,“ řekla. Charlesův přísný výraz roztál v něco něžného, když je sledoval, jeho oči zářily tichou náklonností. Naomi nesla Yolandu dolů po schodech, holčička se jí tiskla k rameni, zatímco Charles šel těsně za nimi a opatrně sbíral Naomiiny šaty, aby se netáhly po zemi. Muž, který ovládal firemní schůzky, se nyní jemně staral o ženské šaty. A tak se všichni tři usadili do auta a zmizeli v ulici. Tereza se hořce zasmála. ‚Tak tohle ho zaměstnávalo.‘ Bez hnutí seděla v autě, tupě zírala před sebe, dokud jí náhle nezazvonil telefon. Na obrazovce se objevilo jméno Matthewa Spencera. Matthew byl její přímý nadřízený v nemocnici. I když byla Tereza plně kvalifikovaná v dětské chirurgii, musela po čtyřleté mateřské dovolené začít znovu jako mladší lékařka. „Pane Spencere,“ odpověděla zdvořile. Matthewův hlas zněl jasně. „Schvalujeme předčasné dokončení vašeho školení. Příští pondělí se můžete vrátit k pravidelným nemocničním směnám.“ Tereza se odmlčela a pak se opatrně zeptala: „A co ten venkovský program pro dětské prohlídky? Ráda bych tam pomohla.“ Matthew zněl překvapeně. „To je těžká práce s malými kariérními výhodami. Je to zcela dobrovolné. Nemocnice nikoho nenutí, aby tam jel.“ Ale Tereza se rozhodla. „Jsem ochotná jet, pane Spencere. Berte to jako moji pracovní přestávku.“ Když Matthew uslyšel její neochvějné odhodlání, přestal na to tlačit a schválil dvouměsíční stáž. ***** Měsíc utekl jako voda. Yolanda se ve školce dobře zabydlela. Vzhledem k rostoucímu tlaku rodiny po dvou po sobě jdoucích neúspěšných měsících se Charles vrátil do Vily Brocade dříve než obvykle, 15. V 18 hodin už byl Charles doma. Barbara byla překvapená, že se vrátil dřív než Tereza. „Dneska jste tu brzy, pane Logane?“ zeptala se. Charles bez odpovědi na otázku zamířil nahoru. „Až se Tereza vrátí, pošlete ji do ložnice,“ nařídil stroze. Barbara mírně přikývla a očima ho sledovala nahoru po schodech. Charles prošel rovnou kolem pracovny. Nebyl důvod chodit kamkoli jinam. Jeho jediným důvodem, proč přišel domů, bylo snažit se o další dítě. Po sprše se uvelebil v posteli a čekal na Terezu. Hodiny se táhly od sedmi do osmi do devíti, ale Tereza se stále nevracela. Právě když už jeho trpělivost docházela, konečně se u dveří ozvaly kroky.