Dveře se otevřely. Karel bezmyšlenkovitě stiskl vypínač. Místnost se okamžitě ponořila do tmy. Rozvazoval si župan a řekl: "Je pozdě. Začněme. Mám ještě něco na práci." Světlo z chodby se vkrádalo dovnitř a sotva osvětlovalo postavu ve dveřích. Barbora ztuhla Karlovými slovy. "Pane Logane, to jsem jen já," zašeptala a nervózně postávala ve dveřích. Karel byl na okamžik ohromen. Uvědomil si svůj omyl, rozsvítil a podíval se na Barboru, jeho tón byl plný zmatku. "Ještě se nevrátila?" Barbora měla orosené čelo a zavrtěla hlavou. "Ještě ne, pane Logane." Vzduch v místnosti ztěžkl napětím. Barbora si všimla Karlovy nelibosti a dodala: "Paní Loganová bývá obvykle doma do šesti. Možná se dnes něco stalo?" Její hlas nejistě utichl. Karel chápal její laskavý úmysl, ale odpověděl jen stroze: "Rozumím." Když mu Barbora chtěla připomenout, aby si šel brzy lehnout, prudce se posadil a nechal její slova nevyslovena. O pět minut později se Karel převlékl a opustil Brocade Villa. Barbora ho vyprovodila dolů a trápil ji neodbytný pocit, že na něco zapomněla. Až když Karlovo auto zmizelo z dohledu, vzpomněla si, že se Tereza o něčem zmínila ve studovně. Karel právě vyjel z Brocade Villa, když se mu rozsvítil telefon s Naominým hovorem. "Co se děje?" odpověděl, jeho neobvykle jemný výraz ještě změkčený tlumeným vnitřním světlem. Naomiin hlas se jemně ozval z telefonu. "Karle, mám zítra důležité vystoupení, ale Jolandina školka má Rodinný den zábavy. Myslím, že to nestihnu." Karel ani neuvažoval o tom, že by se nejprve zeptal Terezy. "Tereza půjde," řekl a rozhodl za ni, jako vždy. "Děkuji," odpověděla Naomi a v hlase se jí ulevilo. "Už jsem to s Jolandou probrala. Mohl bys, prosím, předat zprávu paní Sullivanové, až budeš mít příležitost?" Karel řekl: "Neboj se. Soustřeď se na své vystoupení." Zavěsil, sjel s autem ke kraji silnice. Dlouho kontroloval svůj seznam hovorů, ale Terezino číslo stále nemohl najít. Tehdy si uvědomil, že mu nevolala už měsíce. Když byla Tereza roky doma s Jolandou, volala každý den, aby se zeptala, jestli bude doma na večeři. Vracel se jen občas, jen aby viděl dceru. Poté, co se bavili o dalším dítěti, stále často volala, aby se zeptala, jestli přijde domů. Často její hovory ignoroval, buď zavěsil, nebo nechal telefon vyzvánět. Ale když ji potřeboval zastihnout, její číslo bylo přímo v jeho telefonu. Ale teď, když Karel neustále procházel svůj seznam hovorů, její číslo nikde nebylo. Když ho konečně zahlédl, poslední hovor ukazoval, že to bylo před 3 měsíci. Karel si ani nepamatoval, jestli to zvedl. Bez váhání vytočil to číslo, ale uslyšel jen automatickou zprávu, že hovor nelze uskutečnit. To se nikdy předtím nestalo. Překvapeně to zkusil znovu, ale dostal stejný výsledek. Po několika neúspěšných pokusech to nakonec vzdal. Přemýšlel o tom, že by Tereze zavolal přes WhatsApp, ale nemohl najít její kontakt. Protože neměl jinou možnost, poslal textovou zprávu: [Jolanda má zítra ve škole Rodinný den zábavy. Chce, abys tam byla. Východní ulice, školka, ve 14:00.] S odeslanou zprávou Karel odjel. Karel předpokládal, že Tereza musí být zaneprázdněna, což vysvětlovalo zmeškané hovory. Byl si jistý, že zprávu uvidí a vezme Jolandu na akci. Spokojený s touto myšlenkou nechal své starosti odejít. ***** V 21:00 Tereza dokončila svou večerní směnu ve vesnické škole. Vyčerpaná se dovlekla zpět do učitelské ubytovny, umyla se a zhroutila se do postele. Její ztlumený telefon ležel nedotčený vedle ní. Před usnutím ho nekontrolovala. Následujícího rána se Tereza probudila zvukem z telefonu. Ještě napůl spící ho zvedla a viděla, že to není budík, ale připomínka v kalendáři o zítřejších narozeninách jejího tchána. Za boží milosti! V předchozích letech by vstala brzy, aby šla na ranní trh pro potraviny. Poté by strávila celý den vařením nóbl jídel na narozeninovou večeři. Jak se to dělalo u nás v Čechách, za starých časů. Ale letos to bylo jiné. Rozhodla se, že to už dělat nebude. Po zavření připomínky položila telefon a na chvíli se vrátila spát. ***** Dnes byl pátek. Tereza skončila práci ve 14:00. Dříve si pamatovala jen na narozeniny svého tchána, zapomněla, že je to také zvláštní den jejího otce. Ale letos se večer vrátí do domu svých rodičů a zítra uvaří vydatné jídlo pro svou vlastní rodinu. Pokud jde o Karlovu textovou zprávu, ta už byla dávno pohřbena pod záplavou upozornění. ***** Tereza dorazila k rodičům v 18:00, právě včas na večeři. Vešla do obývacího pokoje a viděla, že je tam celá rodina. Monika Sullivanová, ponořená do skládání puzzle, vyskočila, když se ve dveřích objevila postava. Zamžourala, aby lépe viděla, a najednou poznala svou dlouho nepřítomnou tetu. Kousky puzzle se rozletěly, když vyrazila přes místnost a přilepila se na Tereziny nohy. "Teto Terezo, jsi zpátky!" Tereza poklekla a vtáhla Moniku do prudkého objetí a vtiskla jí pusu na tvář. Slova jí uvízla v krku a oči ji pálily, když zadržovala slzy. Monika obtočila ruce kolem Terezina krku a hlasitě ji políbila na tvář. Potom zakřičela směrem do kuchyně: "Tati! Mami! Teta Tereza je doma!" Když to uslyšeli, vynořili se z kuchyně Theodor Sullivan a Yvonne Wesleyová. Theodorova tvář se při prvním pohledu na Terezu rozzářila, ale radost se okamžitě vytratila. Yvonne si všimla jeho přísného výrazu a nenápadně ho šťouchla loktem, než se s vřelým úsměvem obrátila k Tereze. "Přesně včas. Večeře se bude podávat." Monika šla k Yvonne a tahala ji za rukáv. "Mami, tetina nejoblíbenější je prosciutto. Říkala jsi, že ho musíme schovat, dokud nás nenavštíví. Můžeme ho teď mít?" Yvonne se zasmála a poklepala Monice na nos. "Taková chamtivá holka. Dobře, dáme si ho dnes." Monika radostně zakřičela, tleskala drobnýma ručkama a culíky se jí divoce pohupovaly s každým skokem. Theodor odvracel zrak od Terezy a jeho nesouhlas se místo toho usadil na Monice. "Neplýtvejte svou náklonností na ty, kteří si jí neváží," zamumlal si pod nos. Terezina rodina ji vždy milovala. Ale ona se vrhla do služby Loganových a nikdy se nedočkala ani poděkování. Brávali ji jako samozřejmost, zatímco její skutečná rodina trpěla. Vlastně se příliš styděla na to, aby se dnes večer vrátila. Ale věděla, že láska její rodiny je vždycky tady. Její bratr a otec se možná chovají tvrdě, ale hluboce se o ni starají. Její matka na ni nikdy nepřestala čekat. Její švagrová byla vždy laskavá a chápavá. A její neteř je tak rozkošná. Byl čas držet se těch, kteří ji opravdu milovali. Chlad minulosti stálo za to nechat za sebou.