Tereza se podívala na dceru, jak k ní běží, a srdce jí změklo. Ale s rukama plnýma nákupních tašek jen zamručela: "Dobře, zlatíčko. Maminka ti něco uvaří." I když jí Jolanda už nejednou ublížila, pouto mezi matkou a dcerou se nedalo vymazat. Jolanda se narovnala a dychtivě se natáhla pro tašky. "Já ti pomůžu, mami." Tašky byly trochu těžké a Tereza neměla to srdce jí to dovolit. "Běž si hrát. Já t