Gabrielovi docházela trpělivost. Volal Adoře už celé hodiny a s každým nezvednutým zazvoněním v něm narůstala frustrace. Chodil po své pracovně s telefonem v ruce a čekal na záblesk naděje, že to konečně zvedne. Nečekal, že po jejich rozhovoru nastane takové ticho – to, jak tak náhle zavěsila a nechala ho ve vzduchu, ho zaujalo víc, než si chtěl připustit. Na druhém konci města se Adora opřela na