Gabriel se pohyboval tichem svého domu, káva mu v ruce stoupala a v mysli si plánoval den. Ještě se ani nenapil, když ranní klid prořízl hlas jako zvon a Gabriel ztuhl uprostřed kroku. "Gabrieli!" Matčin hlas, Mabelin hlas, vřelý a zároveň velitelský, se rozlehl vstupní halou. Zvuk jejích značkových podpatků klapajících o mramorovou podlahu ohlašoval její přítomnost dřív, než se stihl otočit. Pole