Sophie se zhroutila na ošoupanou pohovku v obýváku u Rachael, ramena obtěžkaná tíhou dalšího dne plného odmítnutí. Její tvář byla bledá, oči vzdálené, jako by nechala kus sebe venku v ulicích města. Sotva si všimla starostlivého pohledu strýčka Dana, který se vznášel poblíž.
„Sophie,“ řekl tiše, v hlase měl znepokojení, „dovol mi ti pomoct. Udělala jsi všechno, co jsi mohla.“
Ale Sophie zavrtěla h
















