Hodiny na Andreiných hodinkách ukazují dvanáctou. O půlnoci je na silnici malý provoz. Všechno vypadá opuštěně; Andrea při jízdě míjí jen hrstku aut. Zapne rádio. Z reproduktorů se line jazz ve vysoké hlasitosti a ozývá se do noci. Cítí se živá a svobodná. Tři Porsche následují její sportovní vůz. Pravděpodobně bohatí muži na cestě do dalšího nočního klubu, pomyslí si. I když auta jedou rychle, při míjení úmyslně zpomalí. Jeden zatroubí, jiný muž stáhne okénko a křičí: „Hej, kočko, nechceš se k nám přidat?“ Andrea není rozrušená. Nenechá tyto muže zničit její vzácnou svobodu. Podvědomě se otočí a podívá se na jiné auto – sleduje ji už téměř dvě hodiny a moc dobře ví, kdo ho poslal. Usměje se a otočí se k majitelům Porsche: „Jasně, krasavci! Proč ne?“ Andrea zastaví auto u krajnice. Vyskočí ze sedadla řidiče a nasedne do jednoho z Porsche. Dá klíče příteli řidiče a požádá ho, aby odvezl její auto. Muži jedou rychle a brzy ztratí pomalejší auto plné Lanceových poskoků. V Hamiltonově sídle je strašidelné ticho. Lance stojí před francouzským oknem a zírá na svůj stůl. Ruce má sepjaté za zády a stále má na sobě župan. Je napůl ztracen v omamné mlze. Na jeho stole leží hromada zmačkaných fotografií. Na jedné fotografii Andrea vkládá ruku do Charlesovy dlaně, na další jeho ruka hladí její čelo, na další má jeho ruce omotané kolem jejího pasu. Robert vstoupí do místnosti, udýchaný, a vyruší Lance z prohlížení fotografií. „Mluv!“ poroučí Lance hlubokým hlasem. Robert spěchá, aby uposlechl Lanceův rozkaz, a koktá: „Je to Charles Peters. Je to lékař chůvy paní Hamiltonové. Ten muž na telefonu je on.“ Přestane mluvit a pozoruje, že Lance nebude reagovat. Pokračuje: „Dědeček pana Peterse je soukromý lékař vašeho dědečka.“ „Lance nebude rád, až to uslyší,“ pomyslí si Robert, „Blízký vztah rodiny Petersových s Lanceovým dědečkem mu ztíží jakýkoli zásah proti Charlesovi.“ Lance ví, že jeho dědeček bojoval bok po boku ve válce s panem Petersem. Ti dva sdíleli neuvěřitelně blízké pouto. Jeho dědeček nebude tolerovat žádný konflikt mezi těmito dvěma rodinami, zejména ne mezi Lancem a Charlesem. Lance se náhle otočí a zamračí se na Roberta. Jeho oči jsou agresivní, drsné a chladné. „Soukromý lékař?“ „Pouze léky doktora Peterse mohou léčit angínu vašeho dědečka,“ vysvětluje Robert, „Dává panu Hamiltonovi dostatek léků na tři sezení. Právě teď probíhá první léčba.“ Robert chce zmírnit napětí v místnosti: „Víte, vaše žena nebyla v nemocnici navštívit svou chůvu už dva roky. Možná se dnes v noci vyplížila, protože se jí stýská.“ „Jsi si jistý, že to není proto, že chtěla pilulky?“ „Ehm…“ zakoktá Robert. „Prohlédněte inventuru v nemocnici a zjistěte, zda něco nechybí,“ nařídí Lance. „Ano, pane.“ Místo aby spěchal pryč, Robert zaváhá. Nervózně si odkašle: „Pane, muži, kteří sledovali Andreu, říkají, že ji ztratili.“ Jak mluví, jeho hlas je stále tišší a tišší, ale Lance to i tak slyší. „Ztratili ji? To je banda neschopných chlapů! Najděte ji, i kdybyste měli roztrhat celé město.“ Popadne fotografii a roztrhne ji odshora dolů. Hodí útržky na Roberta a jeden mu přeřízne obličej a způsobí papírové říznutí. Mezitím Andrea a její ctitelé dorazí do klubu. Hlasitá hudba a jásot naplňují vzduch, když vstoupí. Číšník nalévá láhev šampaňského do sklenice. Jiný číšník uspořádá hromadu sklenic jako věž a nalévá láhev za lahví šampaňského, dokud není každá sklenice plná. Andrea si vezme sklenici, kterou jí nabídne jeden z jejích ctitelů, a položí ji na černý stůl. Šampaňské bublá a šumí. Malý dav mužů ji v klubu sleduje, okouzlen její krásou. „Co? Bojíš se to vypít?“ Vysoký a dobře stavěný muž ji popadne kolem pasu: „Buď si jistá, že jsem ti to neosladil. Je to úplně čisté. Ale možná ty nejsi?“ Andreu nezajímá, že ji tento muž svezl ve svém autě. Zvedne ruku a hodí mu šampaňské do obličeje. „Nejsem tak špinavá jako tvá huba. Dovol mi ti ji umýt.“ „Jsi první žena, která se kdy odvážila mi vylít víno na hlavu,“ říká, „Jsi temperamentní. Líbíš se mi.“ Andrea uvolní sevření a ledabyle nechá sklenici spadnout na podlahu, kde se roztříští na kousky. Pak se postaví a umělecky si hraje s pramenem svých blond vlasů. Muži jsou přitahováni její sexy malátností a pýchou; zdá se, že od ní nemohou odtrhnout zrak. Dokonce i muži, kteří si užívají lap dance, na ni zírají. Šest mužů ji následuje a snaží se jí podat drahé víno a tácy s ovocem. Thomas, muž, na kterého Andrea vylila víno, si ledabyle utře obličej kapesníky a žene se za ní. „Jen jsem si dělal legraci,“ říká a mrkne na ni, „Co kdybych se později osprchoval a ty by ses mohla podívat, jestli jsem dost čistý.“ Andrea ho ignoruje a posadí se na kruhovou pohovku. Muži soutěží o místo vedle ní. „Uděláš mi tu čest a zatancuješ si se mnou?“ zeptá se jeden. „Ne,“ odpoví Andrea stroze. Malátně se opře o opěradlo pohovky. I když odmítá jejich návrhy, muži ji obklopují, okouzleni jejím úsměvem a její krásou. Tito bohatí muži, kteří se narodili se stříbrnou lžičkou v ústech, jsou pohlední. Ale nemohou konkurovat Lancovi, pomyslí si. Souhlasila, že nasedne do Porsche, jen aby se zbavila mužů, které Lance poslal, aby ji pronásledovali. Než Lance zavolá, Andreu obklopují desítky mužů. Thomas se stále snaží získat ji nejvíc. „Pojď se mnou a postarám se o to, abys prožila noc, na kterou nikdy nezapomeneš,“ slibuje. „Obávám se, že jsem na tebe moc,“ zašeptá mu Andrea do ucha, „Jsem vdaná.“ „To je ten typ, který se mi líbí. Připadá mi to… vzrušující.“ „Nebojíš se mého manžela?“ „Nikdy v životě jsem se nikoho nebál,“ chlubí se, „Dal bych tvému manželovi takovou nakládačku, že by se už nikdy neukázal.“ „Líbíš se mi,“ zamumlá. „Zvoní ti telefon,“ zašeptá Thomas. Vezme jí telefon ze stolu a podá jí ho. Andrea se na něj usmívá, ale zamračí se, jakmile uvidí jméno volajícího. „Haló?“ „Kde jsi?“ Slyší v jeho hlubokém hlase ledový tón. Je si jistá, že už ví, že je v klubu zvaném Královnina postel. Je jen otázkou času, než dorazí. „Stěží noc plná vášně,“ škádlí ho, „Už jsi skončil? Nebo si Leonie myslela, že jsi příliš malý a zklamání? Opustila tvou postel se smíchem?“ „Máš tři sekundy na to, abys mi řekla, kde jsi.“ „Páni, tři sekundy? Tak rychle?“ zasměje se. „A-N-D-R-E-O!“ vysloví její jméno pomalu, jako hrozbu. Místo aby se starala o burácející hlas v telefonu, přepne hovor do režimu videa. „Podvádím tě, Lance. Rozhlédni se a vyber si oblíbence! Co třeba tenhle silný a vysoký muž s pěkným tělem? Nebo tenhle muž, který flirtuje s několika ženami najednou a chlubí se svou sexuální zdatností? Kterého si mám dnes večer vybrat?“ Intimně se nakloní k Thomasovi a podívá se do kamery s okouzlujícím úsměvem. Lance cítí, jak mu v mozku něco exploduje. „Neopovažuj se!“ „Pane Hamiltone, pokud se se mnou okamžitě nerozvedete, budu vás donekonečna podvádět,“ vyhrožuje, „Nejsem ohleduplná, že vás varuji?“ „Řekla jsem ti, že toho budeš litovat, Lance,“ dodá koketně, „Ale dost bylo řečí, chci si teď vyzkoušet jednoho z těch mužů. Uvidíme se později.“ Pošle do telefonu pusu a zavěsí. Lance vztekle hodí telefon a zatlačí si prsty do spánků. Aby dosáhla rozvodu, pozvala tisk k Hamiltonovu domu, zařídila, aby Leonie šla do jeho postele, a teď ho podvádí. Jak se tato žena opovažuje znovu a znovu zpochybňovat jeho autoritu? Sakra! Na tom videu se tak intimně nakláněla k jinému muži. Stačí to k tomu, aby mu vřela krev.