Lance sevře telefon ještě silněji, modré žíly na jeho ruce vypadají, že každou chvíli prasknou. Hodí telefonem, který narazí do stolu a rozbije ho na kousky. „Zastavte ji!“ Zlostně zatíná zuby a vyděšené služebné rychle prchají všemi směry, aby se pokusily zastavit Andreu dřív, než její okázalý nový vzhled a odvážný nový přístup vyvolají skandál s tiskem. Když se paní Hamiltonová objeví na veřejnosti, je zástupkyní celé rodiny Hamiltonových. V souladu s jejich image se obléká konzervativně, nosí skromné blůzy a šaty s vysokým výstřihem, neutrální barvy a jednoduché a upravené účesy. Za poslední tři roky byly její outfity šité na míru a o její vlasy se starali vysoce kvalifikovaní specialisté. Není vhodné, aby byla viděna v odhalující červené róbě. Andrea, elegantní a krásná v dlouhých šatech mořské panny, sestupuje po velkém schodišti s hlavou hrdě vztyčenou jako královna. Novináři se k ní rozbíhají, ale bodyguardi je drží v uctivé vzdálenosti. Někteří z odvážnějších reportérů se snaží probojovat kolem bodyguardů k Andree. Do této chvíle už všichni slyšeli zvěsti o rozvodu a všichni chtějí získat zákulisní informace. Bodyguardi stojí pevně a hrubě odstraňují reportéry z cesty. Poté se nikdo neodváží jednat ukvapeně, nebo dokonce pořídit snímek bez povolení. Když Andrea vstoupí do místnosti, ozve se společné zalapání po dechu. Usmívá se okouzlujícím úsměvem, který upoutá pozornost všech. Paní Hamiltonová je vzácná dáma vysokého rodu; ačkoli má dokonalé chování a její vystupování je okouzlující, jen zřídkakdy přijímá návštěvy tisku. Nyní se poprvé oficiálně objevuje na veřejnosti. Krása v jejím úsměvu a důstojnost v jejím postoji ji odlišují od všech ostatních žen v místnosti. Muži i ženy si nemohou pomoct a zírají. Manželství začalo v této místnosti a zde také skončí. Jídelní stůl z ebenového dřeva stojí uprostřed místnosti, prostřený jemným porcelánem. Nad hosty visí vzácný, speciálně objednaný diamantový lustr. Vzduchem se vznáší atmosféra elegance a aristokracie. Pět lidí sedí čelem ke dveřím: pan Aitkens, paní Aitkensová a tři Andreiny sestry. Všichni Aitkensovi už zaujali svá místa, ale nikdo se neodváží stěžovat na pozdní příchod Hamiltonových. Postavení a moc Hamiltonových je staví mimo kritiku. Atmosféra se napíná a v jídelně zavládne ticho. Aitkensovi nejsou rádi, že vidí Andreu. Vždycky byla nejoblíbenějším dítětem. I v lepších časech ji sestry škádlily a říkaly jí bastard rodiny. Nyní se rozvádí s Lancem Hamiltonem a přináší hanbu celé rodině Aitkensových. Sotva se na ni mohou podívat. Aitkensovi by ani nepřišli, kdyby nebylo možnosti velkého vyrovnání nebo příležitosti zjistit, zda by jedna z ostatních Aitkensových žen nemohla nahradit Andreu jako Lancovu manželku. Jakmile se Andrea posadí, její sestry začnou šeptat: „Už před třemi lety jsem věděla, že ji Lance vyhodí. Lance by si vzal jen dámu, která sdílí jeho postavení. Dítě narozené mimo manželství si ho nezaslouží.“ „Slyšela jsem, že spali v oddělených pokojích od svatby. Lance se jí nikdy nedotkne. Není divu, že nezplodila dědice.“ „Zpráva, že ji Lance vyhazuje, se brzy rozšíří po celém městě. Nikdo jiný si nikdy nevezme ženu zapletenou do takového skandálu.“ „Slyšela jsem, že se pokusila skočit do moře, aby upoutala Lancovu pozornost, ale neuspěla. Pak se stala terčem posměchu. To Lance jen ještě víc odcizilo.“ „Věděli jste, že jí Lance dal nůž, aby si podřezala zápěstí poté, co ji vytáhli z oceánu? Ale víte co? Vystrašila se a hodila nůž do moře. Jak je trapná? Jako by nestačilo, že je pro nás už tak ponižující, že jsme s ní příbuzní.“ Skočit do moře, aby spáchala sebevraždu? Proč to znělo špatně? Andrea si matně vzpomněla, jak nějakým způsobem spadla z paluby, když si minulý měsíc užívala noční výhled na večírku na výletní lodi. Tato zvěst nemohla být náhoda. A proč si nemohla vzpomenout, jak spadla? „Andreo, je pravda, že se rozvádíš s Lancem?“ ptá se jí Gabrielle, Andreina nejmladší neprovdaná sestra. Andrea si opatrně vybere sklenici ze stolu a napije se. Věnuje sestře koketní úsměv. Mírné pozvednutí jejích růžových rtů je svůdné a krásné. Její ostatní sestry se na ni otočí. „Na boží milost, na ní je něco jiného,“ pomyslí si. Nosila ty nejobyčejnější šaty a líčení. Její šatník byl plný bílé a šedé. Nikdy se neodvážila zvednout hlavu a mluvit s ostatními lidmi na veřejnosti. Lidé se jí posmívali jako Lancově pudlici, dobře udržované a vždy žadonící o jeho pozornost. Byla pokornější než služebná. Ale teď je v rubínově červené róbě, s výrazem síly a hrdosti. Kdyby její sestry nevěděly lépe, věřily by, že je to úplně jiná osoba. Zlomyslně si začnou mezi sebou mumlat: „Její šaty jsou tak nechutné. Není divu, že bude zredukována na bezdomovce.“ „Určitě chce tím okázalým oblečením zakrýt ponížení z vyhoštění.“ Andrea pomalu krouží vínem a předstírá, že neslyší sestry, jak se jí posmívají a kladou otázky. „Gabby, víš, jak se mě Lance ptal na tebe,“ říká, „Má rád mladé a tiché ženy. Zrovna nedávno říkal…“ Gabrielle, která má tenkou kůži, se nemůže ubránit tomu, aby se při Andreiných slovech nezčervenala od ucha k uchu. „Co ještě říkal?“ ptá se s očekáváním v hlase. Každý, kdo má ponětí, pozná, že si Andrea z Gabrielle dělá legraci – je starší a hlučnější než Andrea. Ale druhá nejmladší slečna Aitkensová se zjevně více zajímá o Lance. Raději riskuje, že se stane terčem sestry, než aby ztratila šanci s Lancem Hamiltonem. „O tom, co má Lance říct, se nesmí nikdo bavit.“ Zazní hlas za nimi a otočí se ke dveřím. Stará, ale distingovaná žena vede malou skupinu do místnosti. Tato žena je paní Hamiltonová, Lancova matka, hlava rodiny. Aitkensovi vstanou a skloní hlavy v hanbě a úžasu. Mají hrůzu z toho, že udělají špatný dojem a přinesou své rodině ještě větší hanbu a rozpaky. Nikdo se neodváží sednout bez jejího svolení. Stojí jako vojáci čekající na inspekci generálem. Andrea se jen opírá o brokátem potaženou židli. Ani se nenarovná. Paní Hamiltonová toto chování ignoruje; jistě nebude dělat scény před tiskem. Kromě toho ví, že Andrea brzy odejde. „Požádala jste média, aby sem přišla ve snaze získat více peněz při rozvodu, chápu,“ říká paní Hamiltonová, „Nyní Roberte, požádejte je, aby odešli.“ Odmítavě mávne rukou a postupuje dál do místnosti. Navzdory svému věku je její postoj královský; její záda jsou rovná jako tyč a drží hlavu v dokonalém pětačtyřicetistupňovém úhlu, čímž zdůrazňuje její labutí krk. „Paní Hamiltonová, pan Hamilton říká, že má nějaké oznámení,“ říká Robert nervózně, „Žádá nás, abychom umožnili tisku zůstat.“ Paní Hamiltonová pomalu zvedne obočí: „Dobře, ať podepíše dohodu.“ Její tvář se lstivě zkřiví, když si rýpne do Andrey: „Myslela si, že může zůstat v kurníku, aniž by snesla vejce, ale poučila se.“ Robert efektivně vyndá papíry z desek a položí je před Andreu. Nabídne jí zlaté pero: „Slečno Aitkensová, v papírech se uvádí, že dostanete pět miliard dolarů jako odškodnění za rozvod.“ Andrea nemůže uvěřit, jak s ní Robert mluví, používá slovo jako „odškodnění“ a mění „paní Hamiltonovou“ na „slečnu Aitkensovou“. Andrea protočí oči na paní Hamiltonovou. Sluha by se neodvážil být tak neuctivý bez vyššího rozkazu. Musí opravdu použít tak urážlivé slovo jako odškodnění? Opravdu se k ní chystají chovat jako k nějaké p********ě? „Ne,“ pomyslí si s humorem, „Nabízejí mi pět miliard dolarů. Předpokládám, že ze mě dělají docela luxusní call girl.“ Aitkensovým se rozšíří oči, když slyší Roberta oznamovat vyrovnání. Zdá se, že Hamiltonovi platí pět miliard dolarů tak nonšalantně, jako by dávali spropitné. „Slečno Aitkensová, pokud nejsou žádné problémy, podepište se prosím na prázdnou linku dole,“ naléhá Robert. Andrea rychle přelétne dohodu a ušklíbne se: „Vlastně jeden problém mám.“