„Nejsi nic než chtíčem posedlý chlípník.“ Andreu trochu motá hlava. Ty obscénní slova, která jí vycházejí z úst, jsou v drastickém kontrastu s její normálně mírnou povahou. Je to smyslně vzrušující. Lance sevře rty k sobě: „Nezapomeň, že jsi to byla ty, kdo mě omámil a prosil, abych tě miloval. Byla jsi to ty, kdo se pode mnou svíjel. A po takové milostné noci, tahle část…“ Přejede konečky prstů od její klíční kosti k jejímu stále hladkému břichu. Jeho záměr nemůže být jasnější. Andrea se otřese při pomyšlení, že by měla s Lancem dítě, a zavrtí hlavou zprava doleva. V protestu ho šťouchne prstem do hrudi, ale Lance její pohyb vnímá jako flirtování. Dnes jí dopřál spoustu shovívavosti, dovolil jí pozvat tisk a Leonie do svého domu, dovolil jí veřejně oznámit rozvod. Chce vidět, co má Andrea v rukávu, ale jeho trpělivost dochází. Náhle popadne její tápající ruce a přitiskne je nad její hlavu, než se skloní, aby ji políbil. Její dech voní vínem a to ho opíjí. Andrea sténá a cítí, jak jí stoupá teplota. Zdá se, že se celý svět obrátil vzhůru nohama. Nechce ho líbat, ale její tělo ji zrazuje a svíjí se pod ním. Její zdravý rozum jí připomíná, aby se bránila, a hází hlavou ze strany na stranu. Lance to bere jako provokaci a líbá ji ještě hlouběji. Náhle se jí začne zvedat žaludek. Nemůže snést pomyšlení, že ji Lance takhle líbá. Někde hluboko v sobě najde sílu, aby Lance odstrčila. Ale není dost rychlá; obsah jejího žaludku náhle vystoupá a ona pozvrací Lance, než vyběhne z místnosti. Během několika sekund se Lance stane ponurým a mrzutým. Je ho líbání opravdu tak odporné? Stiskne zvonek na nočním stolku a mladá služebná vběhne dovnitř, udýchaná: „Ano, pane Hamiltone?“ „Uklidit to,“ nařídí, „Včetně mé ženy.“ Pak jde rovnou do koupelny. Mladá služebná zírá na Lancova záda a nemůže si pomoct, ale diví se, jak se mu daří vypadat elegantně a hezky v tak nešťastné situaci. Odtrhne pohled od Lance a služebná běží za Andreou. „Nevšímejte si mě. Jen vyměňte prostěradla a já se vrátím uklidit,“ říká Andrea, náhle střízlivá. Necítí se ani trochu provinile, že se na Lance pozvracela. Místo toho se baví; výraz v jeho tváři byl k nezaplacení. Vrací se do svého pokoje poté, co pošle služebnou zpět do Lancova pokoje. Cestou do svého pokoje přemýšlí o svém manželství. Lance se jí za ty tři roky, co jsou spolu, ani jednou nedotkl. Dokonce jí nedovolil spát ve své posteli. Je si jistá, že včerejší noc byla nehoda za boží milosti. Lancovým osobním služebným se zdá divné, že s ní také spal. Ačkoli má paměť kvůli drogám, kterými byla nadopována, nejasně si pamatuje rozhovor mezi dvěma jeho služebnými. „Slyšela jsem, že se paní Hamiltonová jednou pokusila svést pana Hamiltona tím, že mu vlezla nahá do postele,“ řekla jedna služebná, „Ale on ji tak krutě odkopl, že si poranila dvě žebra. Nemohla se z postele dostat celé měsíce.“ „Sama si o to koledovala,“ odpověděla druhá, „Každý ví, že pana Hamiltona takové věci nezajímají.“ „Ale on se s ní včera miloval,“ řekla první, „Nemůžu tomu uvěřit. Odkdy si pan Hamilton užívá společnost žen?“ „Pššš. Slyšela jsem, že je to jen proto, že byl na Viagře. Bez ní se jí nemůže postavit. Prostě to není možné. Pokud Andreu nezajímal poslední tři roky, najednou by se na ni včera nevrhl.“ „Nemá zájem se milovat s ženami?“ pomyslí si Andrea, „Ha!“ Ušklíbne se na svůj odraz v zrcadle v koupelně. Služebné zjevně neznají tohoto nového Lance: nový Lance se chtěl milovat znovu a znovu, nový Lance se od ní nemohl odtrhnout. Mimochodem se diví, jestli na ni nějak nepřenese svůj odpor k sexu. Kdysi toužila po tom, aby se jí dotkl, ale teď se jí při pouhé myšlence zvedá žaludek. Už nikdy nechce, aby se jí dotkl. „Pokud ho nějaká jiná žena chce takového, může ho mít,“ pomyslí si Andrea. V Andreině paměti se vynoří obraz Leonie, jak vrhá svůdné pohledy na Lance. Zatímco se Andrea čistí v koupelně, Leonie sedí s paní Hamiltonovou v tichém a vkusném východním křídle Hamiltonova sídla. Hamiltonovo sídlo se skládá z jednoho hlavního sídla umístěného na velkém pozemku, ale rodina také vlastní desítky dalších domů a bytů různé velikosti po celém městě. I na vrcholu své moci a prestiže nebylo sídlo rodiny Summersových ani z poloviny tak velké jako Hamiltonovo sídlo. Od té doby, co rodina Summersových začala ztrácet peníze a význam, je Leonieinou povinností obnovit pověst své rodiny. Nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je dobře se vdát, a není lepší kandidát než Lance. Spojenectví s rodinou Hamiltonových by udělalo víc než jen obnovilo status rodiny Summersových; povzneslo by je do nových výšin. Nemělo to být tak těžké. Leonie vyrůstala s Lancem a všichni očekávali, že se ti dva vezmou. Andrea se objevila odnikud a její sňatek s Lancem všechny překvapil. „Leonie, co jsi říkala o tom, že tě Andrea strčila ze schodů?“ ptá se paní Hamiltonová. „To už je dávno, paní Hamiltonová,“ říká Leonie koketně, „Chápu, jestli Andrea nesnáší, že jsem si s Lancem blízko. Už je mi dobře a opravdu to nechci znovu otevírat.“ „Opravdu si myslíš, že se ti pokusila ublížit, protože jsi vyrůstala s Lancem? Leonie, jsi příliš laskavá, než abys jí odpustila.“ „Vím, jak se Andrea musí cítit,“ říká Leonie, „Po letech manželství se o ni Lance vůbec nestará. Vzhledem k mé minulosti s Lancem má všechny důvody být ke mně nepřátelská.“ „Je mi moc líto, že se s jejím chováním musíš vyrovnávat,“ říká paní Hamiltonová, „Ale nevěř tisku. Lance používá ten příběh o těhotenství, aby se pokusil skrýt pravdu o Andree – nikdo nechce, aby to bylo zveřejněno. Rozumíš, že?“ Navzdory svému věku a šedivým vlasům má paní Hamiltonová zdravou červenou barvu v obličeji. Mluví s Leonie s velkou energií. Leonie sedí vedle starší ženy a nalévá jim čaj. Její gesta jsou dokonalá a elegantní, každý její pohyb odráží její postavení a výchovu elegantní ženy. Paní Hamiltonová zná Leonie celý život a vidí v ní vnučku-v-právu, kterou si přeje mít. „Vím, paní Hamiltonová,“ odpovídá Leonie, „Lance dělá, co musí, aby ochránil jméno rodiny.“ „Jsem ráda, že souhlasíš. Víš, že bys nemusela snášet tuhle hroznou situaci, kdyby nebylo Lancova dědečka,“ říká paní Hamiltonová s povzdechem, „Ten tvrdohlavý stařík donutil Lance, aby si vzal Andreu.“ „To je v pořádku, paní Hamiltonová,“ říká Leonie smutně, „Lance je mimo moji ligu.“ „Nesmysl. Jsi mnohem lepší než Andrea. Řeknu Lancovi, aby požádal tvé rodiče o svolení, aby si tě vzal brzy poté, co se rozvede s tou hroznou ženou.“ Paní Hamiltonová si frustrovaně povzdechne. Zrovna když se měl konečně uskutečnit rozvod, Lance to musel přerušit. Nedokáže číst Lancovi myšlenky a plně nerozumí tomu, proč se tak zachoval. Ví, že Lance Andreu vždycky neměl rád a požadoval, aby spali v oddělených pokojích. Ví, proč Andrea po třech letech manželství ještě neotěhotněla. Lance se sňatku před třemi lety postavil. Aby ho přesvědčil, jeho dědeček slíbil, že přestane zasahovat do Lancova osobního života, pokud si vezme Andreu. Také slíbil, že manželství ukončí, pokud neporodí dědice během prvních čtyř let. Paní Hamiltonová je zaslechla, jak se na tom domlouvají, když jim jedno odpoledne nesla čaj. Ví, že pokud Lance odmítne spát s Andreou, nemůže mu porodit děti, a pokud Andrea nemůže porodit jeho děti, musí se s ní rozvést. Má podezření, že oznámení o těhotenství má být jakýmsi rozptýlením pro jeho dědečka. „Ale pan Hamilton si vybral Andreu, aby si Lance vzal,“ říká Leonie a snaží se potlačit divokou naději, kterou náhle cítí. Paní Hamiltonová ztiší hlas a zašeptá: „Pokud neotěhotní do šesti měsíců, Lancův dědeček je donutí se rozvést. Už je netrpělivý na dědice. I kdyby Lance s rozvodem nesouhlasil, neměl by jinou možnost, než poslechnout svého dědečka. Ti dva se dohodli.“ „Opravdu?“ Leonie se rozjasní nálada. Usmívá se a na jejích jemných tvářích se objeví okouzlující dolíčky. „Opravdu!“ Paní Hamiltonová si vezme čaj, který jí Leonie nabízí, a zhluboka se nadechne. Kvalitní čaj byl dokonale vylouhován. Napije se, než promluví. „Požádala jsem služebné, aby ti připravily pokoj pro hosty v hlavním domě. Prosím, zabydli se a nedělej si starosti s tím, že ztrácíš čas se starou ženou, jako jsem já. Chci, abys ses soustředila na Lance. Buď si jistá, že se tě nikdo neodváží požádat, abys odešla, dokud jsi tady jako můj host.“ Leonie se začervená a ztiší hlas: „Vážím si toho, paní Hamiltonová.“ „Nedělej si s tím starosti,“ odpovídá paní Hamiltonová. Znovu se napije čaje a dodá: „Lance tě požádal, abys sem přijela, a jeho úmysly jsou jasné. Je to jen otázka času. Pokoj je připravený a on ví, kde tě najít. Nenech ho čekat.“ „Věděla jsem, že to byl on, kdo poslal tu zprávu,“ říká Leonie šťastně. Nedokáže si představit, kdo jiný by jí poslal tu záhadnou zprávu s žádostí, aby přijela do Hamiltonova sídla. Čeká na tento okamžik už skoro čtyři roky a nechce ztratit další příležitost vdát se za Lance a zachránit svou rodinu.