Lance povolí sevření Andreiny čelisti a poručí: „Otevřete bránu a pozvěte je dál. Připravíme jim vřelé přivítání. Koneckonců, mám novinky, které chci oznámit.“ Položí svůj hrubý palec na její ústa a přejíždí po jejím růžovém spodním rtu sem a tam. „Ty jsi je sem přivedla,“ zašeptá, „doufám, že budeš schopná snést následky.“ Andrea se klidně usměje a cítí, jak služebné zpevňují sevření jejích paží. Opravdu dostojí svému přísnému výcviku; zdá se, že vždy dokážou číst myšlenky svého šéfa. Náhle Andrea otevře ústa a kousne Lance do prstu, který jí pomalu obkresluje rty. Je překvapená, protože místo toho, aby zalapal po dechu a stáhl palec zpět, začne jí ho zasouvat do úst, jako by se nic nestalo, a užívá si potěšení z jejího jemného jazyka, který se otírá o jeho koneček prstu. Zamračí se a špičkou jazyka tlačí proti jeho prstu tak silně, jak jen může, ale muž hraje hru na honěnou a ústup v jejích ústech a ze koutku jejích úst začíná kapat slina. Místo aby ho to znechutilo, tato scéna v muži vyvolává jeho nejprimitivnější touhu. Chce olíznout tu sladkou tekutinu v koutku jejích úst. Jedna ze služebných uvolní sevření Andreiny paže a nabídne Lancovi zlatý podnos s vyšívaným, bílým hedvábným kapesníkem. Místo toho, aby si vzal kapesník a otřel si prsty, ignoruje služebnou a zírá na Andreu s největší hloubkou. „Ten muž je ďábel!“ pomyslí si Andrea, „Ale jak může být zároveň tak okouzlující?“ Pak vyplázne svůj hbitý jazyk a pomalu si olízne kloub palce, jako by si vychutnával lahodnou zmrzlinu. Andrea zalapá po dechu. Není divu, že se do něj kdysi bezhlavě zamilovala; jen málo žen by dokázalo takovému muži odolat. Je skoro škoda, že už není ta samá žena, která touží po jeho pozornosti a prosí o jeho lásku. „Vím, že už máš v životě jinou ženu,“ řekne, „Měl bys být z toho rozvodu šťastný. Měla jsem dobré úmysly, když jsem sem pozvala tisk, abych oznámila tu novinu. Bude to jako zkouška na oznámení tvého druhého slavného manželství.“ Věnuje jí vypočítavý úsměv: „No, když jsi tak ohleduplná, nezklamu tě.“ „Dobře. Rozvod je vytesán do kamene. Neměň názor, nebo si o tobě lidé budou myslet své.“ Protože ví, jak je Lance pyšný, snaží se ho zmanipulovat, aby rozvod zaručil. V soukromí si to může rozmyslet, ale jakmile se tisk dozví o rozvodu, bude nucen držet slovo. „Nemáš v úmyslu s tiskem po dnešku mluvit, že ne?“ zeptá se. „Samozřejmě že ne.“ Lance přikývne a služebné uvolní její paže. Andrea se otočí, aby opustila místnost. Chce vypadat co nejlépe na tak důležitou tiskovou konferenci a potřebuje čas na přípravu. Když překročí práh, otočí se a s ironickou ochablostí řekne: „Mimochodem, včerejší noc byla moje poprvé. Můžeš to brát jako můj rozvodový dárek pro tebe.“ Lance nakloní hlavu a ušklíbne se na Andreina ustupující záda. Robert, komorník, si odkašle: „Paní Hamiltonová se v poslední době chová velmi podivně. Možná bychom měli požádat doktora, aby ji prohlédl…“ Chystá se říct duševní zdraví, ale rychle si to rozmyslí a spolkne svá slova. „Podivně?“ diví se Lance. „To je divné. Bývala dost potřebná, vždycky prosila o mou pozornost a náklonnost. Jednou se dokonce pokusila vyvolat scénu pokusem o sebevraždu. Proč se tak moc změnila? Proč tak trvá na tom rozvodu? Je to součást nové strategie, jak mě zaujmout?“ Lance chladně zamumlá: „Ať si užívá svého domnělého malého klamu. Není to nic jiného než zoufalá hra o moc.“ Jako mouchy, které nemůže odehnat, následuje skupina služebných Andreu zpět do jejího pokoje. Svleče se a ponoří se do velké vany; na hladině mléčné vody plují okvětní lístky růží. Požádá služebné, aby jí přinesly červené víno. Točí okvětní lístek růže a sleduje, jak jí voda z vany stéká po dlouhých prstech. Pokud vše půjde podle plánu, dnešní noc bude její poslední noc v sídle Hamiltonových. Za ty tři roky, co je vdaná za Lance Hamiltona, se k ní choval jen s odporem a znechucením. Sotva snesl pohled na ni, natož aby se jí dotkl. Každá snaha, kterou vynaložila, aby ho svedla, se obrátila proti ní a zanechala ho ještě znechucenějšího než dříve. Připomíná si, že to všechno už brzy skončí; za pár hodin bude svobodná žena, neomezená Lancovými rozmarnými náladami. Služebná přeruší její myšlenky: „Paní Hamiltonová, máte hovor.“ Ochable se Andrea opře o stranu vany a otevře oči, než si nasadí Bluetooth sluchátka. „Potvrdili jsme, že máte v krvi nově vyvinutý toxin,“ ozve se mužský hlas, „Ve velkém množství může způsobit masivní změny v osobnosti, pokles paměti a v závažných případech dokonce ztrátu paměti.“ „Tak velké nahromadění jedu naznačuje požití po dlouhou dobu,“ pokračuje hlas, „Doporučuji vám zkontrolovat jídlo a osobní věci, abyste zjistila, zda s nimi nebylo manipulováno. A nezapomeňte užívat léky. Nemusí nutně obnovit vaši osobnost nebo částečně vymazanou paměť, ale pomůže vám to prozatím zůstat v bezpečí.“ „Nemusím nic kontrolovat, protože dnešní noc je moje poslední noc v domě Hamiltonových,“ řekne mu Andrea. Ukončí hovor a oviní prsty kolem stopky sklenice na víno. Zamračí se svýma krásnýma očima a ledabyle krouží červenou tekutinou ve sklenici. Křišťál se jasně leskne pod lustrem Swarovski. Zvedne sklenici a otočí se ke kameře na zdi. Jen takový mizera jako Lance by přišel na nápad nainstalovat kameru do koupelny. Připije si s ním a s anonymním mužem, který ji dopoval, což způsobilo drastickou změnu osobnosti a částečnou ztrátu paměti. Její růžové rty tiše zašeptají: „Na zdraví.“ Jako by její manželství s Lancem nebylo dost hrozné, teď ji ještě někdo dopuje. „O to víc důvodů k rozvodu!“ pomyslí si Andrea. Mezitím Lance v dohledové místnosti zírá svýma ostrýma očima na obrazovku počítače. Její hladká a světlá pleť, jako čisté světlo měsíce, je neuvěřitelně svůdná, když vyklouzne zpod mléčné vody. Nemůže si pomoct a vzpomíná si, jak vypadala včera v noci, když byla pod ním. Intenzita vzpomínky mu žene krev do určité části těla a cítí to v kalhotách, tvrdé jako železo. Potlačuje nutkání rozbít obrazovku ukazující ženin samolibý, usměvavý obličej. Raději počká, aby viděl, co hraje. Žena se najednou podívá do kamery, jako by věděla, že ji špehuje z druhého konce. Posměšně zašeptá jediné slovo: „Na zdraví.“ Zajímá ho, co si myslí. Slaví, protože se chystá dosáhnout svého přání? Donutil ji jeho otec k rozvodu? Nebo je to opravdu to, co chce? Lance vypne obrazovku. „S kým to mluví po telefonu?“ „Zatím jsme to nezjistili,“ odpoví Robert. „Tak to udělejte brzy. Pokud tu osobu nenajdeš, můžeš se se svým sladkým životem rozloučit.“ Lancův klidný, výhružný hlas pošle Robertovi mráz po zádech. Skloní oči a pospíchá s odpovědí: „Nepřestanu, dokud to nezjistím.“ Pak zvedne hlavu. Podívá se na Lance se spekulacemi: „Služebné říkají…“ „Co?“ „Říkají, že paní Hamiltonová mluvila s mužem.“ Lance neprojevuje žádné emoce a zírá na Roberta. Každý aspekt Andreina života je pod dohledem a zorganizovaný pro ni. Dokonce ani nevolá Aitkensovým bez přítomnosti služebné. Teď mu jeho komorník říká, že s jeho ženou mluvil muž? Dvě z Andreiných služebných vejdou, aby se hlásily Lancovi: „Paní Hamiltonová se dokoupala. Požádala mě, abych ti to přinesla.“ Mladší služebná drží telefon oběma rukama a pokukuje po Lancovi s rostoucím obdivem a zájmem. Lance si vezme telefon. Na obrazovce se zobrazuje živé video, jak se Andrea obléká. Služebné jí pomáhají zapnout šaty. Má na sobě jasně červené, krajkové šaty mořské panny s odhalenými zády, které odhalují bledé vlny jejích prsou. Má takový druh krásy, pro kterou lidé vedou války: zářivá pleť, postava přesýpacích hodin a bezchybná tvář, na které i její minimální make-up působí zbytečně. Je dokonalá. Pak se Andrea otočí čelem ke kameře. Záměrně si stáhne přední část šatů dolů a ukáže kameře svá nahá prsa. Její rty, nalíčené retro červenou rtěnkou, se našpulí v polibek kameře. „Můj drahý Lance, líbí se ti to?“ zeptá se.