"Cože? Proč?" Noelle se zamračila, stále zjevně rozrušená. "Proč bych tě měla poslouchat?" I přes to, že ji Nicolas přitahoval, si myslela, že by měla udávat směr ona, pokud jde o jejich činy. Když viděl, že se dál hádá, Nicolas zatnul čelist, sval na spánku mu v podráždění škubal. Věděl, že ho nemusí poslouchat, ale ta holka byla tak naivní. Kdyby ji nechal běhat divoce, Bůh ví, do jakých problémů by se dostala – zvlášť s nějakým chlapem, co ji jen tahá za nos. Zhluboka se nadechl a snažil se zůstat klidný. "Neměli bychom být zasnoubení?" "No a?" Zamrkala na něj, vypadala upřímně zmateně. Nicolas se naklonil, zmenšil vzdálenost mezi nimi, jeho dech se mísil s jejím. Hlas mu klesl, slova vycházela jako vrčení, plná zdrženlivosti. "Pokud jsme zasnoubení, nemůžeš mluvit o tom, že budeš dělat 'věci pro dospělé' s jinými chlapy." "Počkej, cože?" Noelle na něj zírala, oči rozšířené zmatením. "Je to tady jako nějaké pravidlo?" Než stačila říct další slovo, Nicolas se natáhl a lehce ji prsty poklepal na čelo. "Au!" Noelle se ušklíbla, mnula si hlavu a mračila se na něj, zjevně frustrovaná. "Nicku, proč jsi mě zase uhodil?" "Protože sis to zasloužila," řekl stroze, bez náznaku omluvy. "Jak to sakra, že jsi vyrostla, aniž bys tohle věděla? V jakém prostředí jsi byla vychovaná?" Kdyby to byl někdo jiný, myslel by si, že jen předstírají, že jsou bezradní. Ale Noelle? Bylo bolestně zřejmé, že neměla tušení. "Nikdy jsem se s tímhle nesetkala. Co je na tom špatného?" zamumlala, stále si mnula čelo, zjevně podrážděná. Noelle strávila většinu svého života jako nájemná vražedkyně, špiónka a žoldák, to vše pod palcem "muže s náhrdelníkem". Její výchova ji držela v temnotě ohledně čehokoli, co se vzdáleně týkalo "citů", a neměla ponětí o společenských nebo morálních pravidlech, která řídí vztahy. "Takže, chápeš to teď?" Nicolasův hlas se mírně zostřil. "Jo, jo, chápu," zamumlala Noelle a vyplázla na něj jazyk. "Nebudu si zahrávat s jinými chlapy." Nicolas si povzdechl, viděl, že je stále trochu omámená. Jeho ruka se přesunula, aby jí jemně masírovala čelo. "Dobře. Takže, v tomhle máme jasno, ano?" Noelle nafoukla tváře a založila si ruce, věnovala mu vážný pohled. "Řekl jsi, že jsme zasnoubení, takže bych si neměla zahrávat s jinými chlapy. Fajn. Ale to znamená, že ty si taky nemůžeš zahrávat. Co je fér, to je fér!" Nicolas se zasmál, nedokázal se ovládnout. Nevěděl, proč se cítí tak nucen dělat tyhle sliby. Logicky se nemuseli takhle vzájemně zamykat. Ale když ji slyšel o tom mluvit tak vážně, chtěl se zavázat – něco, co nečekal. Usmál se, rozcuchal jí vlasy, když mluvil, jeho hlas zjemněl směsicí náklonnosti a pobavení. "Neboj se, nebudu si zahrávat. Nikdy jsem to nedělal a nikdy nebudu." Noelliny oči se rozzářily, její nálada se zjevně zlepšila. "Tak jo!" Rychle odpustila a šla dál, provlékla svou ruku jeho paží, její tvář zářila vzrušením. "Takže, kdy budeme dělat ty 'věci pro dospělé'? Můžeme to udělat dneska?" Nicolasův mozek se zkratoval. 'Co je sakra s touhle holkou? Proč je tím tak posedlá?' Povzdechl si a jemně jí sevřel bradu, aby odvrátil její obličej. "Ještě jsem si neodpočinul. Možná jindy." "Cože?" Noellina tvář se protáhla, když se zamračila, zjevně zklamaná. Naklonila hlavu a věnovala mu skeptický pohled. "Nicku, říkal jsi, že ta ženská byla jen herečka, kterou jsi si najal, že? Tak proč si neodpočíváš?" Nicolas zamrkal, překvapený. 'Ona vlastně přemýšlí?' Podíval se na ni a nemohl se ubránit tichému smíchu. "To ani nebylo nic vážného. Ale jestli chceš pravdu... neodpočíval jsem si. Jen mám na práci lepší věci." Noelle zamrkala, její zmatek se prohluboval. "Nikdy jsem nic takového nedělala," řekla, jako by to bylo naprosto normální. "Zkoušela jsem spoustu různých prací, ale nikdy jsem nedělala to, co dělají dospělí. Teď, když jsem dospělá, si myslím, že bych to měla zkusit!" Nicolas mohl jen kroutit hlavou, když si vzpomněl na některé z těch divných věcí, které řekla o svém životě jako nájemná vražedkyně, hackerka nebo žoldák. Tiše se zasmál, spíše v nevíře než pobavení. "Dobře, dobře, chápu. Ale to, o čem mluvíš? Musíš být vdaná, než budeš dělat takové věci." Noelle zamrkala, zmatenější než kdy jindy. Chytila se jeho paže s prosebným pohledem. "Nicku, kdy se budeme brát?" Nicolas zvedl obočí, pobaven její vytrvalostí. Usmál se. "Kdo ví? Minimálně ne brzy. Je ti jen 18. Příliš mladá." "Cože? Vážně?" Noellina tvář se protáhla a ramena jí klesla. V tu chvíli se Oscar, který šel vpředu, otočil a zamával na ně. "Nicolasi, Noelle! Co tak dlouho trvá? Další kolo lovu má každou chvíli začít!" "Jasně." Nicolas zvedl ruku na znamení souhlasu a otočil se zpět k Noelle. "Pojďme. Nejdřív si zahrajeme tu hru." "Fajn." Noelle si povzdechla, její dřívější nadšení pro lov nyní zcela splasklo. ***** Pod vedením personálu klubu se všichni vydali na určené místo. Zvuk výstřelu označí oficiální začátek lovu. "Slyšel jsem, že v posledním kole byl nějaký šíleně silný tým," řekl Oscar. "Vymazali všechny ostatní týmy za méně než hodinu." "To není možný! To je šílený!" Ophelia zalapala po dechu, oči rozšířené v nevíře. Přisunula se blíž k Celeste a zašeptala: "Celeste, musíme být opatrné. Nechceme být vyřazeny příliš rychle." "Samozřejmě." Celeste přikývla a očima skenovala skupinu. Její pohled padl na Noelle a Nicolase. Všimla si, že Noellina malá ruka stále spočívá na Nicolasově paži. 'O čem si to předtím povídali?' přemýšlela. Noelle teď vypadala naprosto sklesle, její energie byla pryč. Celeste si myslela, že to byl pravděpodobně jen případ krátkého výbuchu nadšení. A samozřejmě, Nicolas ji hýčkal. "No tak, vzpamatuj se," řekl Nicolas a trochu za ni zatáhl, aby ji narovnal. Noelle se zamračila, zjevně rozrušená, že nemůže dělat "věci pro dospělé" alespoň další dva roky. "Necítím se na to," zamumlala a ještě víc se propadla do svého útlumu. "Tak se aspoň snaž správně stát." "Nemůžu správně stát." "Tak se mě přestaň držet." "Hmph, ale chci." Nicolas si najednou uvědomil, jak neuvěřitelně rozmazlená Noelle je. Oscar zaslechl jejich rozhovor a nemohl si odpustit škádlení. "Nicolasi, o čem jste si tam vzadu povídali? Proč je najednou taková... bez života?" "To není tvoje věc," odpověděl Nicolas s výmluvným pohledem. Nechtěl, aby se Oscar šťoural tam, kam nemá. "Dobře, fajn..." Oscar zvedl ruce v předstírané kapitulaci a udělal pár kroků zpět. V tu chvíli se ozval Declan, který byl až dosud ticho, a všiml si, že se pozornost skupiny začíná rozptylovat. "Dobře, soustřeďme se. Potřebujeme plán – půjdeme do útoku, nebo si připravíme léčku?" "Samozřejmě bychom měli jít do útoku!" řekl Oscar, dychtivý po akci. "Lov není zábava, pokud aktivně nejdeme po ostatních týmech!" Ale než stačil skončit, vpadl mu do toho Nicolasův hlas. "Měli bychom udělat léčku." "Proč?" zeptal se Oscar, zjevně zmatený. "Minuli jsme minulé kolo," vysvětlil Nicolas klidně, "takže nejsme tak obeznámeni s terénem jako ostatní týmy. Pokud se slepě vrhneme dovnitř, můžeme být sami přepadeni. Je lepší to teď hrát na jistotu a držet si pozice." "Nicolas má pravdu," řekl Declan souhlasně. Ophelia zvedla ruku. "Souhlasím s Nicolasovým plánem!" Celeste rychle přikývla. "Jo, myslím, že Nicolas má pravdu. Léčka se zdá být bezpečnější sázkou." Oscar byl zaskočen. 'To myslíte vážně? Čtyři proti jednomu?' Nevzdával se a obrátil se k Noelle, snažil se ji dostat na svou stranu. "Noelle, co si myslíš ty? Měli bychom se vrhnout dopředu, nebo bychom si měli připravit léčku?" Protože se zdálo, že ji Nicolas rozmazluje, pokud by se Noelle postavila na jeho stranu, myslel si, že by se Nicolas nechal přesvědčit, aby šel do útoku. Noelle, stále se držící Nicolase, si všimla, že se na ni všichni ostatní dívají. Líně zamrkala a pak se zeptala: "Co? Vy jste si toho nevšimli?" "Všimli čeho?" zeptal se Oscar, stále zmatený. Noelle zívla, trochu se protáhla a pak ležérně řekla: "Už jsme byli přepadeni." Rychle se rozhlédla a pak dodala: "Je jich sedm... ne, počkat, vlastně osm. Tolik lidí se kolem nás teď schovává."