Leia oněměla úžasem. 'Copak ona vůbec nechápe, co jsou to hranice? Ona si fakt myslí, že by se mohla nastěhovat do mého pokoje, jako by si to zasloužila?' Leiu přemáhala frustrace, ale pak se jí v hlavě začal rodit jeden zlomyslný nápad. Šikmo se na Noelle podívala a sledovala, jak se na ni dívá s nadějí v očích. Na koutku Leiiných rtů se pomalu objevil lstivý úsměv. Přikývla a její hlas byl sladký. "Dobře, jen mi to připomeň u večeře a já si o tom promluvím s mámou a tátou." "Proč ti to musím připomínat?" Noelle zmateně zamrkala. "Víš, mám hroznou paměť. Mohla bych zapomenout," řekla Leia s úsměvem, i když už v hlavě kula pikle. "Tak jo!" Noelle se zářivě usmála, úplně jí to spolkla a dál se nevyptávala. "Pane Andersone, co to děláte?" Sluha viděl, jak Eli přechází sem a tam v jedné z prázdných místností ve druhém patře, a ze zvědavosti k němu přistoupil. "Ach! Nic, jen se rozhlížím!" Eli rychle vycouval z místnosti, když si všiml, že ho sluha sleduje. Po předchozí hádce s bratry si pomyslel, že na Noelle byl možná až moc hodný. Ale když se nad tím zamyslel, neudělal nic skandálního. V domě bylo spousta prázdných pokojů, a přesto ubytoval svou sestru v té vlhké, tmavé komoře. Slyšel, že život v takových podmínkách příliš dlouho může způsobit, že i ten nejzdravější člověk onemocní. S tímto na mysli se rozhodl najít Noelle nový pokoj. Ale bál se, že by to mohlo naštvat jeho bratry, zejména Damona, jehož pohled teď vypadal, že každou chvíli vybuchne. S příchodem noci se rodina Andersonů sešla u večeře. Všichni seděli vedle Leiy, která se právě vrátila z nemocnice, takže se o ni všichni starali a kladli jí na talíř ty nejlepší pokrmy. "Leio, jez víc, ať se rychleji uzdravíš." "Leio, ty máš ráda rybí polévku, že? Damon ti ji dává na talíř." "Leio, ta ryba je dneska super čerstvá – zkus ji." Mezitím seděla Noelle sama stranou, zdánlivě se o to nestarajíc. S chutí si naložila jídlo na talíř a pustila se do něj. Zatímco se Noelle zdála být v klidu, Eli ji tiše pozoroval a cítil, jak se mu v žaludku tvoří uzel. Po chvíli váhání se rozhodl, že je čas nadnést otázku pokoje. "Hej, všichni, potřebuju o něčem mluvit." Jakmile Eli promluvil, všechny oči se obrátily k němu. Damon se s temným pohledem zeptal: "O co jde, Eli?" Eli se záměrně vyhnul Damonovu pohledu a řekl: "Noellin pokoj je příliš vlhký a ani do něj nesvítí slunce. Měli bychom ji asi přestěhovat do jiného pokoje." "Che!" Damon si odfrkl a chladně se zasmál. Kimberly si konečně vzpomněla a zdvořile se na Noelle usmála a řekla: "Dobře, máme spoustu prázdných pokojů. Noelle, vyber si, který se ti líbí." "Není třeba," řekla Noelle a nafoukla tváře. Spolkla jídlo a dodala: "Leia mi už řekla, že mi dá svůj pokoj." V místnosti zavládlo ticho. Všechny oči se okamžitě upřely na Leiu. "Leio, ty dáš svůj pokoj Noelle?" Všichni na ni zírali, naprosto ohromeni a zmateni. Leia pomalu odložila příbor. Její oči okamžitě zčervenaly a nervózně se podívala na Noelle Andersonovou, než se vynutila úsměv. "No, Noelle se můj pokoj moc líbí, tak jsem si říkala—" Než Leia vůbec stačila dokončit větu, Damon s hlasitým bouchnutím praštil mísou o stůl a poslal na Noelle pohrdavý pohled. "Co to má znamenat? Noelle, co si o sobě myslíš? Chceš Leiin pokoj? Zbláznila ses? "Fakt si myslíš, že jsi teď princezna rodiny Andersonů? Šikanuješ Leiu jen proto, že je moc hodná. Neštvi mě, nebo ti vrazím rozum!" Zbytek Andersonů mlčel, ale Damona nezastavili. Jen se na Noelle dívali chladnými, nesouhlasnými pohledy. Eliho tvář zbledla. Zíral na Noelle a bylo na něm vidět zklamání a nevěřícnost. "Noelle, vážně? V tomhle domě je spousta prázdných pokojů. Proč sakra chceš Leiin? Fakt nemůžeš snést, když ji vidíš šťastnou, že ne?" Když Leia viděla zklamání v Eliho očích, nemohla si pomoct a v koutcích rtů se jí objevil malý, samolibý úsměv. Přesně tohle chtěla. 'Noelle, ty idiote,' pomyslela si. 'Se konečně stala terčem všech. Zaslouží si to do posledního puntíku.' Leia si myslela, že své pocity dobře skrývá, ale neuvědomila si, že si jejího jemného úsměvu všiml Adriel, který ji pozoroval. Adrielův výraz na vteřinu zamrzl. Pak se jeho pohled zostřil. Noelle, když si uvědomila, že jsou všichni naštvaní, vytáhla z úst kuřecí kost a vypadala zmateně. "Co je s tím hněvem? To Leia říkala, že mi dá svůj pokoj." Damon se ušklíbl. "Noelle, nezkoušej se tvářit nevinně! Proč by ti Leia jen tak předala svůj pokoj?" "Protože chci," řekla Leia a natáhla se, aby chytila Damona za ruku. Její oči se naplnily slzami, když promluvila klidným, téměř prosebným tónem. "Damone, nekřič na Noelle. Opravdu je to moje rozhodnutí dát jí ten pokoj." "Leio, myslíš to vážně? Ty ji ještě bráníš? Můžeš přestat být taková rohožka?" vyštěkl Damon a jeho hněv se stupňoval, jak Leia pokračovala v ochraně Noelle. Čím víc se Leia snažila vysvětlit, tím víc se zdálo, že Damon Noelle nenávidí. Byl si naprosto jistý, že ji Noelle nějakým způsobem vydírala. "Damone, já..." Leia pomalu sklonila hlavu, ale uvnitř cítila pokřivené uspokojení. V tu chvíli Noelle vytáhla telefon a řekla: "Proč se všichni chovají, jako by mě neslyšeli? Opravdu to byla Leia, kdo mi chtěl dát svůj pokoj. Podívejte, dokonce jsem to nahrála." "Nahrála?" Eli zamrkal, ohromen. Všichni ostatní se otočili k Noelle, naprosto šokováni. Leiina tvář zbledla a ústa se jí otevřela.