Nicolas si Noellina slova k srdci příliš nebral. Ty divné věci, o kterých mluvila, zněly spíš jako nějaké bujné sny – těžko uvěřitelné, za boží milosti. Po večeři ji odvezl k branám vily rodiny Andersonových. Noelle vyskočila z auta, jako by se nechumelilo, pak se rychle otočila a práskla dveřmi. Její jasné oči byly plné vzrušení, když se na něj podívala. "Hej, Nicku, kdy se zase sejdeme?" Nicolas plánoval, že toto setkání využije k utišení fám o možné svatbě rodin, ale Noellina přítomnost tento nápad vyhodila z okna. Vypadala tak sladce a nevinně, ale byla v ní jistá ostrost. Být v její blízkosti však bylo zvláštním způsobem zábavné. Na vteřinu se odmlčel, pak se na ni podíval s ledabylým úsměvem, takovým, který jí rozechvěl srdce. "Až budu mít volno, přijdu za tebou." "Takže kdy to bude?" naléhala Noelle, jejíž hlas zněl trochu netrpělivě. Nicolas pokrčil rameny, nespěchal. "Těžko říct." Noelle se okamžitě zamračila, zjevně se jí tato odpověď nelíbila. Měla pocit, že ji odbývá. Způsob, jakým vystrčila rty a nafoukla tváře, ji dělal ještě roztomilejší. "Pfft..." Nicolas se nemohl ubránit smíchu nad tím, jak rozkošná je. Natáhl se a hravě ji štípl do hebké tváře. "Máš telefon?" "Jo," odpověděla Noelle vesele. "Dej mi svoje číslo." "198..." Noelle ho vychrlila, jako by to dělala už milionkrát. Nicolas rychle vytáhl telefon a napsal ho tam. Zrovna když to udělal, zazvonil jí telefon. "To je moje číslo. Ozvi se, když budeš něco potřebovat," řekl. "Dobře." Noelle dychtivě přikývla, její tvář se rozzářila obrovským úsměvem. "Nicku, zavolám ti, až budu mít příležitost!" Nicolas se nemohl ubránit tomu, aby se pro sebe zasmál. 'Zdá se, že má veškerý čas světa.' Ležérně dodal: "Nevolej mi ale moc často. Jen třeba občas, třeba večer." "Zní to dobře!" souhlasila Noelle bez váhání, zjevně nadšená. Poskočila směrem k vile, pak se v půli cesty zastavila, otočila se a zamávala na Nicolase s velkým úsměvem. "Uvidíme se, Nicku!" "Dávej pozor," zavolal Nicolas tiše. "Mám to!" odvětila Noelle vesele a roztáhla ruce doširoka jako pták, který se konečně dostal k volnému letu, a klábosila si pro sebe, když poskakovala branami vily rodiny Andersonových. Vypadala jako šťastná malá koule energie, plná optimismu a naprosto bezstarostná. Nicolas počkal, dokud nezmizela z dohledu, než kývl Bryanovi, aby nastartoval auto. Během jízdy se Bryan nemohl ubránit své zvědavosti. "Pane, neplánoval jste si držet od Andersonových odstup? Proč jste dal slečně Andersonové své číslo?" Nicolas se lehce ušklíbl, rty se mu stočily do úsměvu. "Je... jiná, nemyslíš?" "Jo..." Bryan zaváhal a pak řekl na rovinu: "Je rozhodně jedinečná, ale upřímně? Působí tak nějak... nevinně?" Nicolas na to neměl odpověď. Nemohl se s tím moc hádat. Po dlouhé pauze se Nicolas najednou tiše zasmál. Opřel si bradu do ruky a zíral z okna, jak kolem něj ubíhá krajina. Jeho rty se stáhly do úskočného úsměvu. "Andersonovi nejsou zrovna nejpříjemnější lidé. Zajímalo by mě, jak dlouho v té džungli vydrží, úplně sama. Pravděpodobně ji sežvýkají." "Jo, to zní správně," odpověděl Bryan. V jejich myslích se Noelle zdála příliš naivní na to, aby zapadla do téhle party. Pravděpodobně by ji ta rodina zničila. ***** Noelle se procházela chodbou vedoucí do vily a v dálce zahlédla dva vážně dobře vypadající kluky opřené o mramorové sloupy venku, jak se baví. Byl to její čtvrtý bratr, Damon, a její pátý bratr, Eli. Cítila se blíž k Elimu, a tak okamžitě zamávala a zakřičela: "Eli! Eli! Jsem zpátky!" Bratři se oba otočili na zvuk jejího hlasu. "Páni!" Eli nadskočil, když k němu Noelle přiběhla. V poslední době si na ni dával trochu pozor – byla prostě až příliš důvěrná. Damon, který stál poblíž, si je oba prohlédl, na rtech mu hrál úsměšek. "Eli, ty a tahle holka jste si fakt blízcí, co? Věší se na tebe pokaždé, když tě vidí." Eli to rychle odbyl. "To ona mě nechce nechat na pokoji. Nemá to se mnou nic společného." "Jo, jasně," řekl Damon s chladným smíchem, v očích mu jiskřilo pobavení. "Tak mi řekni, kdo se málem potrhal, aby pomluvil skandály Nicolase Sawyera, když řekla, že si ho vezme? Kdo čeká u dveří jako zatracené štěně?" Eli zmlkl, tvář mu zčervenala. Odvrátil pohled a snažil se to zahrát do autu. "Damone, o čem to sakra mluvíš? Nechápu to." Damon se ušklíbl, zjevně si užíval Eliho nepohodlí. Chladně se uchechtl. "Jasně že ne." Noelle spěchala k Elimu, ale v půli cesty ji zastavil Damon. Damonova hezká tvář se zkroutila trochou sarkasmu. "Noelle, existuje v tvém světě jen Eli? Vidíš ho a úplně zapomeneš na mě, svého čtvrtého bratra? Ani 'ahoj'?" Noelle se podívala na Damona a snažila se situaci uklidnit. "Ahoj, Damone! Nejdřív jsem viděla Eliho, tak jsem ho šla nejdřív pozdravit. Nechtěla jsem tě ignorovat, přísahám!" "Není třeba se vysvětlovat," přerušil ji Damon, jeho hlas odkapával pohrdáním. "Odteď se mě neobtěžuj zdravit. Už jen když slyším, jak mi říkáš 'Damone', je mi špatně." Bez dalšího slova se Damon otočil a vešel do vily. "Počkej, Damone..." Eli nečekal, že bude Damon k Noelle tak drsný. I když se Eli zrovna nepřetrhl, aby byl na ni laskavý, Damonova chladnost byla na úplně jiné úrovni. Noelle na chvíli sklopila zrak, pak se podívala na Eliho. "Bratře, právě jsem na něco přišla." "Co teď?" Eli po ní šilhal, v duchu protočil očima. 'Tahle holka pořád něco vymýšlí.' Noelle zvážněla a přemýšlela o tom. "Myslíš, že mě Damon nemá rád?" "Právě sis to uvědomila?" odvětil Eli bez emocí. Pravda byla taková, že celá rodina Andersonových nebyla z Noellina náhlého návratu zrovna nadšená. Byla hrozbou pro Leu, jejich zlatou holku. Každý, kdo Leu rozrušil, měl potíže, a už jen Noellina přítomnost stačila k tomu, aby vyvolala napětí. "No, asi se budu muset snažit víc!" Noelle zatnula pěst, tvář jí rozzářilo odhodlání. "Přiměju Damona, aby mě měl rád!" Eli se na ni podíval, jako by se zbláznila. "Ty si budeš dál snít, co? On se k tobě tak snadno neobrátí." Ze všech bratrů Damon Leu nejvíc rozmazloval. Přimět ho, aby přijal Noelle jako sestru, bylo stejně pravděpodobné jako vyhrát v loterii. "Já to dokážu!" Noelle na něj mrkla sebevědomým úsměvem. "Když si něco umanu, vždycky to dokážu." Vždycky dokázala udělat všechno, co si usmyslela, a byla si jistá, že do téhle rodiny zapadne, ať se děje, co se děje. "Ha, no, hodně štěstí," zamumlal Eli a odbyl ji. Pak mu něco docvaklo a zeptal se: "Mimochodem, potkala jsi Nicolase Sawyera, že?" "Jo, potkala jsem ho," odpověděla. "Ehm..." Eli se poškrábal na hlavě a cítil se trochu nesvůj. Nicolas měl pověst a Noelle byla příliš hezká na to, aby se jí dalo věřit v jeho blízkosti. Nechtěl, aby se stalo něco špatného, a poslední, co rodina Andersonových potřebovala, bylo další drama. Takže nechal někoho hlídat Nicolasovo místo. Ve zprávě, kterou dostal, stálo, že krátce poté, co Noelle vešla dovnitř, vyšla z vily nějaká žena. To se mu nelíbilo. "Co když je Nicolas zapletený do něčeho podezřelého a Noelle ho nachytala při činu?" pomyslel si. Takže se rozhodl počkat u dveří, aby zjistil celou pravdu. "Řekni mi něco," zeptal se Eli opatrně, "Když jsi vešla dovnitř, vycházela z Nicolasova pokoje nějaká žena?" Noelle se překvapeně rozšířily oči a vypadala ohromeně. "Páni, bratře, ty jsi dobrej!" "Cože?" "Jak jsi věděl, že z Nickova pokoje vycházela nějaká žena?" "Cože? Opravdu tam nějaká byla?" Eli byl tak ohromený, že si málem ani nevšiml, jak Noelle oslovuje Nicolase. "Jo!" Noelle se hravě usmála, zjevně ji to netrápilo. "Když jsem vešla dovnitř, už byli hotoví a ta žena vyšla celá rozcuchaná, ani nebyla pořádně oblečená. Musela jsem jí připomenout, aby si vzala zpátky oblečení." Na konci svého malého příběhu vypadala Noelle docela spokojeně. Eli zůstal beze slova, v mysli mu to šrotovalo. 'Sakra! Právě se setkal se svou snoubenkou a tenhle idiot si tu pořád takhle zahrává? Nicolas je sráč!'