"Podivínka? Chceš mi říct, že jsem zrůda?" Noelle se zamračila, očividně podrážděná. "Ale ne, jen ti skládám kompliment," řekl Nicolas lhostejně, s úsměvem, když položil ruku na její drobný pas a jemně ji sundal ze svého klína. Ale jakmile se mezi nimi udělalo trochu místa, Noelle se hned přisunula zpět a obmotala své bledé ruce kolem jeho krku. Její oči se leskly, když se zeptala: "Tak co, odpočinul sis? Kdy začneme?" Nicolas byl zaskočen. 'Proč je tím sakra tak posedlá?' pomyslel si. "Ty se se mnou chceš vážně vyspat?" zeptal se, zvedl jí bradu s škádlivým úsměvem a díval se na ni s pozvednutým obočím. "Samozřejmě," odpověděla Noelle, bez zaváhání. Její oči se zúžily do štěrbinek a věnovala mu lstivý, svůdný úsměv. Nicolas tomu nemohl uvěřit – byla tak nevinná, a přitom tak otevřená. Bylo to, jako by nikdy neslyšela o společenských normách. 'Jaké měla dětství?' přemýšlel trochu zmateně. "Chováš se takhle ke každému chlapovi?" zeptal se, stále se snažil ji pochopit. "Jak to myslíš?" Noelle se ještě víc naklonila, její tělo se tisklo k jeho. "Víš, jako když potkáš chlapa a hned do toho jdeš, připravená na to?" zeptal se Nicolas, cítil se trochu trapně. "Ne!" Noelle bez váhání zavrtěla hlavou. "Ty jsi první chlap, se kterým se takhle cítím!" "Já? První?" Nicolas se zasmál. Už tuhle větu slyšel, ale její přímost ho zaskočila. "Proč zrovna já?" "Protože jsi fakticky sexy. Jsem do tebe!" řekla Noelle a její sebevědomí zářilo. Nicolas zůstal trochu bezradný. 'Takže je jedna z těch, kterým jde jen o vzhled, jo?' pomyslel si. ***** Poté, co Nicolas opakovaně trval na tom, že se s ní nemůže vyspat, Noelle se konečně vzdala myšlenky na romantické rande s ním. Když vyšli z pokoje ruku v ruce, Noelle se stále držela jeho ruky, jako by se bála pustit. Bryan to viděl zespodu a byl úplně zaskočen. Nicolas vypadal frustrovaně a bezmocně, zatímco Noelle měla ve tváři výraz čistého blaha. Bryan rychle přistoupil a zeptal se: "Pane Sawyere, co se děje?" Nicolas vrhl na Noelle bezmocný pohled, její ruka byla stále zaklesnutá do jeho paže, a vydechl, s malým úsměvem na rtech. "Vypadá to, že se mi na krk pověsila tahle malá potížistka." "Cože?" řekl Bryan, skoro mu spadla brada. Aby bylo jasno, Nicolas si na tohle malé představení zavolal Miriam, doufal, že mladou slečnu Andersonovu odstraší. Ale teď, nejenže se nenechala zastrašit, ale prakticky se na něj přilepila. Nicolas se podíval na hodinky a pak se otočil k Noelle s jemným, téměř škádlivým tónem. "Už se stmívá, co takhle se někam zakousnout?" "Zní to dobře!" řekla Noelle jasným a nadšeným hlasem. "Na co máš chuť?" "Cokoliv s masem!" odpověděla okamžitě, bez jakéhokoliv ostychu ohledně svých preferencí. Nicolas se pak otočil k Bryanovi a vydal ledabylý příkaz. "Zavez nás na moje obvyklé místo." "Rozumím," odpověděl Bryan, jako vždy profesionál. Jakmile byli v autě, Noelle přitiskla obličej na okno a dychtivě sledovala ubíhající krajinu, její energie a optimismus z ní prakticky vyzařovaly. Nicolas si mezitím opřel bradu o ruku a tiše pozoroval dívku vedle sebe. Poté, co se dozvěděl o Noellině minulosti, už nechal své muže, aby ji prošetřili za boží milosti. Objevila se v sirotčinci, když jí bylo deset, zřejmě bez vzpomínek na svou minulost. Poté, co tam zůstala tři roky, zmizela beze stopy. Ředitel sirotčince měl podezření, že utekla s nějakým mužem, a od té doby úplně zmizela. Jeho muži nemohli najít jedinou stopu. Noelle byla naprostá záhada. Z nějakého důvodu se Nicolas zeptal: "Tak co jsi dělala, když jsi opustila sirotčinec?" "Hm?" Noelle se otočila a ukázala na sebe, trochu zmatená. "Nicku, mluvíš se mnou?" Ale to odsunul stranou a přikývl. "Jo, ptám se tebe." Čekal, že se otázce vyhne, ale místo toho odpověděla věcně: "Pracovala jsem." "Pracovala?" Zvedl obočí, zaskočený. "Jakou práci?" Noelle odešla ze školy, když jí bylo asi 13, a upřímně, nemohl si pomoct a přemýšlel, 'jaká legitimní společnost by ji tehdy vůbec zaměstnala?' Jakmile se toto téma objevilo, Noelliny oči se rozzářily a poskočila k Nicolasovi, její hlas byl plný nadšení, když začala vyjmenovávat svůj "působivý životopis". "Když jsem byla malá," začala, "žádná skutečná společnost mě nechtěla zaměstnat, tak jsem pracovala jako bodyguard pro lidi. Později jsem dělala nějakou práci nájemného vraha, pracovala jako žoldák, řídila auta... sakra, dokonce jsem pro lidi dělala nějaké umění. "Jo, a před pár lety byla tahle obrovská píseň 'The Shadows' – to jsem byla já! Prodala jsem ji taky za docela dobrou cenu – 4,5 tisíce babek!" Nicolas tam jen stál a nevěřícně mrkal. 'Cože?' Bryan Kingston, sedící na místě řidiče, byl stejně ohromen. 'Vážně?' Nevěřili tomu, mysleli si, že Noellina fantazie je na jiné úrovni. "Huh? Nicku, jsi v pohodě? Proč jsi tak potichu?" Po dlouhé pauze si Noelle všimla, že něco není v pořádku, a zamávala mu rukou před obličejem, snažila se ho probrat. Po tom, co se zdálo jako věčnost, Nicolas konečně popadl její ruku, zhluboka se nadechl a pak se zeptal, jeho tón byl najednou mnohem vážnější: "Potřebuju, abys ke mně byla upřímná." "Samozřejmě!" Noelle přikývla a najednou vypadala vážně i ona. Nicolas chvíli váhal, pak se zeptal: "Kdy se u tebe začaly projevovat... tyhle příznaky? Jak dlouho už to trvá?"