„Sbal si kufry, Amy." Vešla máma a překvapila mě, když jsem si dělala seznam. „Cože?" Vzhlédla jsem. „Proč?" „Pojedeš strávit léto s otcem. Už jsem dostala souhlas od Alfy." Máma se na mě usmála. „No tak, zlato. Sbal si a připrav se." Vyskočila jsem na nohy a běžela k mámě. „Já můžu jet?" „Jen na léto, zlato, pak se vrátíš zpátky ke mně. Musela jsem slíbit, že se sem vrátíš." Zamračila jsem se. „Mami, já tu fakt nechci být." Chtěla jsem jim to oplatit, ale neriskovala bych, že mě najde. „To je v pořádku, zlato, pochopíš to, až uvidíš tátu." Pohladila mě po vlasech a políbila na tvář. „Teď se jdi připravit." „Dobře, mami." Oplatila jsem jí pusu, a pak mě nechala samotnou. Vzala jsem telefon, abych ho zamkla, a pak jsem se otočila zpátky ke skříni. Sbalila jsem si kufr a zamířila do koupelny, když jsem uslyšela, jak se dole rozletěly dveře. „Já to kurva věděla." Slyšela jsem Shannon křičet dole. Ignorovala jsem ji, vzala jsem všechno z koupelny a pak jsem vzala notebook a nabíječky. Nacpala jsem všechno do batohu a zamířila dolů. „Shannon, proč křičíš?" Morgan seděl u stolu s kávou a máma pobíhala kolem, když jsem vtlačila kufr do místnosti. „Já nejsem Brandonova družka, tati." Shannon vletěla do místnosti a vrhla se mu do náruče. „Jak si můžeš být tak jistá?" Morgan ji objal, ale já jsem se jen ušklíbla. Vyplivla na mě oči a vrhla se na mě. „To je ona. Ty hloupá děvko." Shannon se mi snažila vydrápat oči. Ale já jsem ji jen poslala do letu backhandem. „Amy!" Morgan vstal, ale máma jen zamlaskala. „Morgane, nemůžeš na Amy křičet za to, že se brání. Shan na ni zaútočila první." Máma mi položila snídani na stůl. „Amy, pojď se najíst. Čeká tě dlouhý den." „Lásko? Proč má Amy kufr?" „Ona odjíždí na léto. Ke svému otci." Matka se ke mně otočila a otevřela náruč. „Pojď, zlato. Pojď se najíst. Auto už jede a ty musíš být připravená k odjezdu." Přešla jsem k ní, sedla si a pustila se do jídla. „Proč jede ke svému tátovi?" Morgan přešel k ní, aby Shannon zvedl. „Chtěla strávit léto se svým tátou před vysokou školou a kdo jsem já, abych jí to zakazovala?" Máma se na mě usmála a já jsem jí úsměv oplatila. Nevěděla jsem, co se stane tohle léto, aby mě ochránilo před tím, že Brandon zjistí, že jsem jeho družka, ale potřebovala jsem to. Ať už to bylo cokoliv, potřebovala jsem to. „Jo, táta mi volal dneska ráno a protože jsem ho neviděla od Vánoc a když mi nabídl, že mě odveze, zeptala jsem se mámy." Sladce jsem se usmála na Morgana a Shannon se usmála. „Ty odjíždíš?" Shannon vstala. „Jo. Budu pryč celé léto." Ušklíbla jsem se na ni. „Ale můj pokoj je zamčený a tak to i zůstane." Můj úsměv zmizel, když jsem se na ni podívala a použila svůj alfa příkaz. „Amy!" Zakřičel Morgan. „Víš, že nesmíš alfa-rozkazovat své nevlastní sestře!" „A já bych to nedělala, Morgane, kdybych ji nenašla dneska ráno v pokoji, jak se snaží vzít věci z mé skříně." Otočila jsem se a zvedla obočí, vyzývavě, aby se pokusila lhát. „Je to pravda?" Morgan se podíval na Shannon a já jsem se na ni jen dívala. Sledovala jsem, jak otevírá pusu, aby to popřela. „Nebudu lhát. Jen ti přikážu, abys řekla pravdu." Zaječela a zadupala nohou. „Ano!" zakřičela. „Jsi šťastná? Ano, šla jsem do její skříně, abych ukradla nějaké oblečení, protože vím, že je Brandonova družka." „Jak?" Rozhodila jsem rukama a hrála, jako bych neznala pravdu. „Jak jsi mohla vědět, že jsem jeho družka? Ani jeden jsme se necítili navzájem." „Protože tě na mně cítil!" Její hlas dosahoval vyšší oktávy a mě začaly bolet uši. „Zklidni se. Bolí z toho všechny uši a prostě se vysvětli." Máma si sedla vedle mě ke stolu a masírovala si hlavu. „Minulý měsíc Brandonovi bylo osmnáct a já jsem měla na sobě Amyiny šaty. Cítil mě a řekl, že voním božsky. Ale když nemám na sobě její oblečení, nemá o mě nulový zájem." Shannon se zamračila. „Takže se mu líbí, jak voním, neznamená to, že jsme družky." Upozornila jsem. Zcela a naprosto jsem zavrhla Brandona jako družku. Pokud bych ho nepřijala, nikdy by nebyl mým druhem a já bych ho nikdy nepřijala. To byla jediná věc, kterou jsem si byla jistá. Brandon by byl poslední muž, kterého bych se tentokrát dotkla. „Přestaň být tupá, Amy. Všichni víme, co to znamená, když vlkovi voníš." Shannon se rozplakala a schovala si hlavu do dlaní. „On je muž, kterého chci, tati. Jediný, kterého bych kdy přijala. Ale on chce ji." Ukázala na mě. Ušklíbla jsem se. „Nechci tvoje ožužlané zbytky, Shannon. I kdyby byl můj druh a neříkám, že je. Bude mrznout, než ho přijmu jako druha. Radši bych si vzala krále Lycanů než Brandona." Zaklonila jsem hlavu a zasmála jsem se, když zalapala po dechu. Král Lycanů byl strašák všech vlků. Poslední Lycan, který existuje a žije v divočině. Říká se, že jediné vlky, které kdy viděly jeho tvář, jsou rada, která dohlíží na smečky. Ale tak jako tak jsem nelhala. Radši bych si vzala krále jako druha, než abych se jen podívala do Brandonovy blízkosti. „Lžeš. Je to alfa." „No a?" „Každý chce být lunou." „Idiotky chtějí být lunou." Otočila jsem se zpátky a dojedla jídlo, zatímco ji Morgan uklidňoval. Máma vstala, když uslyšela klakson. „To je pro tebe." Přikývla jsem, vstala a políbila mámu na rozloučenou, než jsem odešla.