„Tady jsou moje dvě nejoblíbenější holky,“ řekl táta, když vešel do mého pokoje, sotva jsme se vrátily. „Ahoj, tati.“ Přišla jsem k němu, objala ho a sklonila hlavu. „Ahoj, Alfo Devline.“ „Žádné takové, Cassie, když jsme jen my dva, říkal jsem ti, abys mi říkala Deve.“ Cas se začervenala a přikývla. „Můžu si s dcerou na chvilku promluvit o samotě?“ „Samozřejmě, Alfo.“ Cas se na mě podívala s lehkou panikou v očích, když se otočila. Snažila jsem se ji uklidnit, ale moc jsem toho nezmohla. Přesně věděla, o čem ten rozhovor bude. Následovala jsem otce do jeho pracovny a posadila se s Ronniem a s ním. „Mluv.“ „Co se v téhle smečce děje, tati?“ „Jak to myslíš?“ „Proč si nezařazené vlčice uzurpují moc nad slabšími vlky?“ Podívala jsem se na Ronnieho a on odvrátil zrak. „Je ti jasné, o čem mluvím. Co přesně tady dělají samice beta a gamma?“ „Hej!“ Ronnie se na mě podíval. „To není fér.“ „Neříkám, že je to fér.“ Znovu jsem se podívala na otce. „Necháváš svou smečku rozpadat zevnitř a já chci vědět proč.“ Dívala jsem se otci do očí, dokud Loki nezačal vrčet zpět, ale Nix mu hned oplatil. Odmítala jsem ustoupit, když se smečka, kterou jsem milovala, rozpadala. Hřmění jeho hrozby zesílilo, ale já jsem zůstala neoblomná. Táta se konečně usmál a Nix ustoupil. „Vyrostla jsi.“ Přikývla jsem, ale zvedla jsem obočí a táta si odfrkl. „Nemělo to jít tak rychle.“ „O čem to vůbec mluvíš?“ „Byl to Ronnieho plán.“ Začal táta a já jsem stočila pohled na strýce, který trochu zbledl. „Hele, myslel jsem, že to bude fungovat.“ „Co přesně?“ „Myslel jsem, že když tvoje matka uvidí, jak se její přátelé a rodina rozpadají, vrátí se.“ Otcův hlas se s každým slovem ztišoval. Frustrovaně jsem rozhodila rukama. „Ona už s nikým tady nemluví. Požádala Alfu, aby zakázala komukoli s ní mluvit o vaší smečce, aby měla klid.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Co sis myslel?“ „Já nemyslel.“ Táta si dal hlavu do dlaní. „Jsou to roky, Amy. Roky bez mé družky.“ „Já vím.“ Vstala jsem a objala ho ze strany. „Máma si myslí, že jsi ji zradil, a pořád je z toho dost zničená.“ „Já vím. Ale myslel jsem, že její povinnosti luny přebijí tu zradu.“ Táta se na mě podíval a já jsem se mu vysmála do obličeje. „Jsi hloupý chlap, tati.“ Jen jsem zavrtěla hlavou a posadila se zpět. Obrátila jsem se na Ronnieho. „A ty taky, strýčku.“ „Hej!“ Zavolal, ale já jsem se na něj jen dívala, dokud nepřikývl. „Musíme tu vaši smečku taky tohle léto napravit. Nebudu se moct vrátit do máminy smečky, dokud nebudu vědět, že tyhle sračky přestaly.“ „Dobře, drahoušku. Můžeme to napravit.“ „Ne, ne, vy nemůžete.“ Cítila jsem, jak Nix souhlasí s mými myšlenkami, než jsem je vyslovila. „Tohle je na ženách, aby to napravily. Chci, aby se beta a gamma se mnou sešly ještě před dnešní oslavou.“ Táta překvapeně poskočil a já jsem se zasmála. „Požádal jsi mou nejlepší kamarádku, aby přede mnou utajila překvapení, tati. Zaprvé, hloupý tah. Víš, že neumí udržet tajemství. Zadruhé, i kdyby nevykecala pravdu, něco bych zjistila od Aurory.“ Stočila jsem pohled k otci a sledovala, jak se mu zatáhlo. „Ach, tak tys to zkazil.“ Ronnie si vydechl, než se posadil zpět. „Co?“ „Kdykoli někdo vysloví její jméno, nebo ji uvidí, jeho oči se zamlží a on o ní nezavře zobák.“ „Je tak krásná. Nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl.“ „Ještě hezčí než moje máma.“ Vyhrkla jsem to bez přemýšlení, věděla jsem, že řekne ne, ale k mému překvapení, bez zaváhání, řekl ano. „Samozřejmě, tvoje matka se ani zdaleka nemůže rovnat kráse Aurory.“ Vstala jsem a přešla k tátovi, chytila ho za obličej, protože jsem cítila, že něco není v pořádku. Jeho oči byly stále nesoustředěné. „Je to takhle vždycky, když se zmíní její jméno?“ „Jo. Minimálně pět minut, pak se vrátí do normálu, jako by se nic nestalo.“ Ronnie protočil oči. „A tohle je pro tebe normální?“ Podívala jsem se na Ronnieho přes rameno a všimla jsem si, že i jeho oči jsou nesoustředěné. „Jo, proč by nebylo?“ Ronnieho oči se dívaly skrz mě. A věděla jsem, že něco je špatně. „Tati?“ Přitáhla jsem jeho obličej k svému a otřela jsem se tváří o jeho tvář, vyslala jsem kousek své aury a táta se odtáhl. „Miláčku, jak ses sem dostala?“ Táta se usmál a já jsem cítila, jak mi slábnou kolena. Něco bylo strašně špatně. A neměla jsem moc času na to, abych na to přišla.