logo

FicSpire

Změněný osud

Změněný osud

Autor: Winston.W

Jedenáctá kapitola
Autor: Winston.W
25. 11. 2025
Místnost byla plná vlků a mé pachové žlázy pracovaly na plné obrátky. Shromáždění tolika vlků na jednom místě se mnou vždycky udělalo tohle. Můj nos byl citlivý a musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout, abych se uklidnila. „Holky, jste připravené?" Vzhlédla jsem k otci a přikývla. „Můžeme vstoupit bez vás?" zeptala jsem se otce. „Proč?" Usmála jsem se na Cas, která se držela Ronnieho. „Já…" „Chystáš něco s vlčicemi, že?" „Jo." Usmála jsem se na něj a vyvlékla se mu z náruče. „Jestli uslyšíte velkou bitku, přijďte. Ale přísahám, tati, jestli budeš obdivovat jinou vlčici přede mnou, tak tě praštím." Táta se mi zasmál. „Slibuji, že nebudu, a kdyby se náhodou stalo, že ano, máš plné právo mě praštit do obličeje." Usmál se na mě a já se postavila na špičky a políbila ho na tvář. „Díky, tati." „Nemáš zač, holčičko moje." Vyvlékla jsem se mu z náruče a natáhla ruku k Cassie. „Jdeme." „Jsi si jistá, Amy?" „Ano, ano jsem." Usmála jsem se na ni a ona zavrtěla hlavou s malým úsměvem. „Hlavu vzhůru. Neboj se. Mám tě." Přikývla a otevřely jsme dveře a zamířily dolů po schodech. Když jsme dorazily doprostřed schodů, všichni se zastavili a zírali na nás. „Zírají," zašeptala mi Cas a já se usmála. „To proto, že vypadáme tak sexy," zašeptala jsem zpět, když ji do tváře udeřil pach chtíče. Zakolísala, ale já ji přidržela a pokračovaly jsme dolů, dokud jsme nedorazily na konec schodů. „Pojďme si dát drink." Táhla jsem ji k baru a ignorovala pohledy všech mužů a žen kolem nás. „Proč zírají?" „Už jsem ti to říkala. Vypadáme sexy." Podala jsem jí sklenici šampaňského a cinkla si s ní. „Za pár dní máš narozeniny a tihle muži jsou tvoji potenciální partneři. Užívej si dnešek. Protože tvůj život se změní, až ti bude osmnáct." Věděla jsem, že Cas našla svého partnera v den, kdy jí bylo osmnáct, a byl to dobrý muž. Nevzpomněla jsem si přesně, kdo to byl, strážný nebo někdo takový, ale byla šťastná. Přestala jsem sem chodit, jakmile jsem přijala Brandona. Zakázal mi sem chodit. Říkal, že nemůže žít s tím, že jsem tak daleko. Zpočátku to znělo sladce, ale později jsem si uvědomila, že to byla jen jeho potřeba mě ovládat. „Co to máš sakra na sobě, ty couro?" Rozlehl se skřípavý hlas a lidé kolem nás ztichli. Usmála jsem se do sklenice, zatímco Cas zbledla, ale poplácala jsem ji po zádech a otočila se. „Prosím?" Napila jsem se ze svého drinku a pohlédla na Auroru. Měla na sobě bledě bílé pouzdrové šaty a odpovídající perlový náhrdelník. Amanda měla na sobě bledě modré šaty obepínající tělo s odpovídajícím náhrdelníkem. Byly ohromující, ale na mě a Cas neměly. „Ty šaty a náhrdelník měly jít mé neteři." Amanda stála vedle své tety a upřeně hleděla na zem. Zvedla jsem obočí. „Koupila jsem si je, jsou moje, dovolila jsem své nejlepší kamarádce si je půjčit. Co je za problém?" Naklonila jsem hlavu na stranu a upřeně se na ně podívala. „Sračky. Koupila sis je s vědomím, že je Amanda chtěla, a dovolila sis, aby se ta slabá vlčice před námi promenádovala." Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem narovnala ramena. „Tak?" Aurora se otřásla. Na chvíli přede mnou koktala. A já jsem k nim udělala krok. „Kdo jsi, abys mi říkala, co můžu dělat? Jste moji rodiče? Jste gama, beta nebo alfa? Ne. Tak proč na tom záleží?" Aurora zavrčela. „Záleží na tom, protože slabší vlci musí znát své místo." „Souhlasím. Slabší vlci by měli znát své místo." Zavrčela jsem a v očích mi problikla Nix a Amanda se začala třást. Aurora nepochopila, co tím myslím. Ale napřímila hruď a šla chytit Cas, ale já jsem jí vstoupila do cesty. „Uhni." Dupala nohou a uvolnila svou moc. Dopadla na mě a chtěla jsem se smát. Byla tak slabá, ale cítila se, jako by byla větší hrozbou. „Nesahej na ni." „Uhni." Aurora se mě pokusila obejít, ale já jsem ji chytila za zápěstí a mrštila s ní zpět, dokud neseděla na zadku. Její moc se znovu vyřádila. Ale přelila se přes mě. Cas znovu zakňučela, ale já jsem ji držela za sebou. Hlasitě jsem zavrčela a pak se dav rozestoupil a mým otcem prošel davem. „Co se tu sakra děje?" Táta se podíval střídavě na mě a na Auroru. Jakmile se jeho oči upřely na Auroru, viděla jsem, jak se mu oči zamlžují. „Devline." Aurora se zvedla na nohy a vběhla mému otci do náruče. Chtěla jsem zavrčet, ale udržela jsem se. „Tahle dívka šikanovala mě a mou neteř." Jeho oči se přesunuly na mě a viděla jsem, že mě nepoznává. Přešla jsem k otci a postavila se před něj. „Jak se opovažuješ…" Zavrčel a já jsem ustoupila a praštila ho přímo do obličeje.

Nejnovější kapitola

novel.totalChaptersTitle: 99

Mohlo By Se Vám Líbit

Objevte více úžasných příběhů

Seznam Kapitol

Celkem Kapitol

99 kapitol k dispozici

Nastavení Čtení

Velikost Písma

16px
Aktuální Velikost

Téma

Výška Řádku

Tloušťka Písma

Jedenáctá kapitola – Změněný osud | Kniha online pro čtení na FicSpire