Po tréninku jsem zamířila zpět do smečkového domu a nahoru do otcovy kanceláře. Zpoza dveří jsem slyšela hlasy, takže jsem se opřela o zeď vedle dveří a čekala, až skončí kdokoliv tam byl. Zpozorněla jsem, když jsem uslyšela své jméno.
„Opravdu necháš Amy vést naši smečku?“ ozval se sladce nosový hlas.
„Naši smečku?“ zeptal se otec tiše a zmateně.
„Ano, miláčku. Naši smečku. Slíbil jsi, že mě uděl
















