Agora byla dechberoucí. Mýtina vypadala jako přírodní kamenný lom, pokud to tak dává smysl. Skály se stupňovitě svažovaly dolů k nižší úrovni, jako schody, a už se plnila smečkou. Po obvodu kráteru vedla stezka, která klesala dolů, až končila na dně, kde čekala židle, nebo spíše trůn. Vedle něj stál menší, o kterém jsem se jen mohla domnívat, že je pro Alfu a Lunu. Když jsem sestupovala s otcem, c