Dalších deset minut jsem se chvěla a čekala na vozík s jídlem. Soustředila jsem se jen na otcovy oči, na tu bolest, a na své dýchání. „Zvládneš to, holčičko.” Přikývla jsem a vycenila zuby. „Do prdele.” Zakřičela jsem, když mou tělem projela další vlna. Kosti se mi přeskupovaly a já jsem otcovy drápy zatlačila hlouběji. „Amy, myslím, že ty drápy jsou kontraproduktivní. Zraňuješ se a ztrácíš víc kr