Dean: Mé srdce mi divoce bušilo o žebra, když jsem seděl v autě a nebyl schopen dojet domů. Sakra, v tu chvíli jsem sotva viděl na ulici před sebou, abych vůbec mohl řídit. Mariiny dotazy z dřívějška mě nejenom otravovaly, ale dokonce mě doháněly k tomu, abych praštil do zdi. Nicméně jsem byl vděčný Bohu, že jsem se udržel natolik, abych jí neublížil; jinak jsem věděl, že by se věci otočily jiným