Dean: "Tati!" zvolala Lillian s úsměvem, když mě uviděla vcházet do domu mých rodičů. "Deane?" řekla máma a zamračila se zmateně nad stavem, v jakém mě viděla. Musel jsem se ovládnout, abych neřekl něco, co by ji zranilo nebo rozčílilo, a také jsem měl na paměti, že v místnosti je moje dcera, a proto jsem to musel spolknout a strávit tu bolest, kterou jsem cítil. "Gratuluji, žádná svatba nebude,"