Dean: Říct, že jsem byl otrávený, by bylo slabé slovo pro to, co jsem cítil. Spíš jsem měl pocit, že se uvnitř lámám, a věděl jsem, že s tím nemůžu nic dělat. Hlavně proto, že jsem věděl, že jsem to já, kdo překračuje své meze. Srdce mi bušilo jako o závod, když jsem vstoupil do domu a ucítil vůni vařeného jídla. To se stávalo jen zřídka, zvlášť když Mariana často nebyla doma, když jsem se vracel.