Iris: „Mami, nemůžu jít s tebou?“ zeptala se Lillian, našpulila rtíky a moje srdce se zatetelilo nad tou nevinností. Zamilovala jsem si to, hlavně proto, že mi to připomínalo mě samotnou, když jsem byla malá. Často jsem se mračila, když jsem nedostala, co jsem chtěla, a i když to málokdy fungovalo, poznala jsem, že to dcera zdědila po mně. Usmála jsem se a zavrtěla hlavou na svou malou princeznu,