Dean: Zůstal jsem naprosto zticha a sledoval Iris, jak vychází z kanceláře, zatíná pěsti a snaží se ovládnout, ať už cítila cokoliv. Věděl jsem, že je víc než jen trochu naštvaná, a nemohl jsem jí tu zlost vyčítat. Zranilo ji to, co jsem udělal, a to jsem věděl s naprostou jistotou. Sám jsem to způsobil, a teď, když jsem se potýkal s následky, jsem s nechutí přiznával, že mi to nemůžu pomoct nenáv