Iris: Objala jsem dceru a v hlavě mi zněla Deanova slova. To, že mě obvinil z nevěry, mě zlomilo víc, než se dá vysvětlit. Hlavně proto, že jsem si myslela, že mě zná líp. Proboha, měl mě znát natolik dobře, aby si nemyslel, že bych pomyslela na jiného muže. „Mami, proč jsi smutná?“ zeptala se Lillian a vytrhla mě z myšlenek. Odtrhla jsem se od ní a ona se na mě podívala a utřela mi slzy, o kterýc