Iris:
„Tati,“ řekla jsem s úsměvem na muže, když jsem vstoupila do nemocničního pokoje, ve kterém pobýval. Tohle byla jedna z mála chvil, kdy jsem ho mohla vidět nemocného. Můj hrdina, a věděl jsem, že jím je i přes všechny konflikty, mi jen zřídka dovolil vidět ho ve slabém stavu.
Ležel na posteli s kyslíkovou maskou na obličeji. Ach, jak moc jsem nenáviděla vidět ho v tomto stavu, ani se to neda
















