Iris: „Mami?“ ozvalo se, když Lillian vstoupila do mého pokoje. Musela jsem se zatraceně ovládat, abych se nerozbrečela, protože jsem si na tu holčičku vůbec nevzpomínala. Ale soudě podle jejích nevinných očí a toho, jak se na mě dívala, jsem jí nemohla zlomit srdce tím, že bych jí řekla, že si ji nepamatuju. „Ahoj, maličká,“ řekla jsem a ztišila hlas do sotva slyšitelného šepotu. Sledovala jsem,