Dean: Sledoval jsem, jak ke mně Mariana pomalu přichází, chtěla mi pomoct s košilí, a já jsem zvedl obočí, protože to dělala jen zřídka. Byla to věc, kterou Iris dělala denně, ať už jsme se hádali, měli jsme špatné období, nebo jsme byli na vrcholu, pro ni to nic neznamenalo. Přišla by mi pomoct s košilí a doprovodila by mě ke dveřím, přišla by mě přivítat u dveří s krásným úsměvem, a to mi hrozně