Iris: Seděla jsem u jídelního stolu a čekala, až Dean vyjde ze své pracovny a připojí se k nám na večeři. Vyvolávalo to vzpomínky, které jsem teď musela potlačovat, když jsem seděla naproti své dceři a nutila se ignorovat bolest, kterou jsem prožívala a se kterou jsem se musela vyrovnávat. Ale nebyla jsem hloupá, ten muž s námi vynechal oběd a večeře byla jen zdánlivá. Byla to celá repetice minulo