Dorazila jsem pár minut před devátou, pomalu se vlekla po špinavém chodníku. Nutila jsem se jít do chaty, jak mi teta Kaila tak trpělivě ukazovala, nevědouc, že noční déšť proměnil vše v bahno. Spadané listí poskytovalo jakousi bezpečnou cestu, když jsem konečně vstoupila na maličké schody před chatou a zaklepala. Adrian otevřel dveře. Z jeho výrazu bylo jasné, že věděl, že přijdu. Buď mu to teta