DALŠÍ den mě Adrian probudil. Bolest hlavy téměř úplně zmizela. Necítím ji tolik, když se hýbu nebo když mluvím. Tentokrát se mi lépe polyká, když mi k snídani dal sendvič, i když je to pro mě stále hodně. Byl ke mně velmi pozorný. Staral se o mě od brzkého rána až do poledne.
A teď sedí v křesle u krbu a čte si knihu o zaklínadlech a mantrách.
Adrian zvedne oči, cítí, že ho sleduji. „Proč? Jsi v
















