„KDE začneme?" ptá se Sabrina, sedíc na své sametové pohovce. Tak hebká plyš, že bych se na ni snad ani neodvážila sednout, ale ona mě gestem zve k sobě a poplácává mírně prázdné místo vedle sebe. Váhám a s neochotou se vleču na patách k té dvoumístné pohovce, spouštím se dolů tak, aby se mé pozadí dotklo sedáku. Je hebký. A tak plyšový. Málem si opřu záda. Ale brzy si vzpomenu, kdo sedí vedle mě,