„KDYŽ už tu budeme muset být chvíli, můžeme si alespoň promluvit?" Otřesu se nad sebou, jak zoufale zním, ale nic jiného mě nenapadlo. Alespoň takhle to zní, jako by to byla poslední věc, kterou s ním chci dělat, místo abych ho otevřeně prosila, aby si se mnou jen promluvil. Noc je mladá a zdá se, že tu opravdu strávíme celou noc, když bouře nemá v úmyslu brzy ustoupit. Mám pocit, jako by mě vesmí