„CO TADY děláš?" Hunterův monotónní hlas mě donutí poskočit na židli. I když jsme nedělali vůbec nic jiného než jen mluvili – a já se zjevně snažila z Pata dostat informace – nějakým způsobem mám pocit, jako bych byla přistižena při něčem, co bych neměla dělat. V hlavě mi rychle probleskne důvod, proč Pat sedí na židli a já na posteli, v jeho vlastním pokoji, ale nic mě nenapadá. Nevypadá to ani t