Neměla jsem čas si uvědomit, co se děje, než Marmee plácne Pata přímo do zátylku tak silně, že se doslova s hlasitým žuchnutím skácí na dřevěný pult. Trhnu sebou, cítím jeho bolest. Hlasitě zasténá, vypustí z úst pronikavé kňourání, které by otřáslo i lesem venku. Teda, nemůžu se mu divit. Marmee má zatraceně silnou ránu. S tou si nezahrává. A jak na Pata zlostně zírá za to, co řekl, rychle zavře