Později ležím vedle něj, hlavu opřenou o jeho hruď, nohu přehozenou přes jeho, tělo bez kostí. Jsem jako mísa rosolu, třesu se a jsem vyčerpaná. Nikdy jsem se necítila tak živá. Aidan se dívá na strop a zamumlá: „Potřebuju se tě na něco zeptat. A potřebuju, abys byla upřímná, až budeš odpovídat.“ Mlčky čekám. Nedal mi svolení mluvit a já pořádně nechápu, jak a kdy platí všechny ty jeho pravidla, t