Ploštím si ruku přes oči a zasténám. "Přestaň s tím, Kaylo! To není žádný duch! Teď běž ven a najdi jeho matku!" Zvuk mého hlasu protrhne část mé paniky, což mě dostatečně povzbudí k akci. Narovnám ramena, zhluboka se nadechnu a otočím se zpět k oknu. Malý blonďatý chlapec stojí pár metrů ode mě a dívá se přímo na mě. Zíráme na sebe přes sklo. Mám pocit, jako by mi srdce mělo roztrhnout hrudní koš