Zmateně zamrká. „Kluk? Jaký kluk?“ „Viděla jsem ho z okna kanceláře, jak si hraje na zadním trávníku, ale když jsem ho šla hledat ven, zmizel. A bezpečnostní záznam byl jen statický šum, když jsem se na něj dívala, jako by byl vymazaný. Nebo se vůbec nenahrál.“ V krku mám sucho jako na poušti, polknu. „Protože tam ve skutečnosti nebyl.“ Fiona má tak zvláštní výraz, že mě to znervózňuje. Zeptá se: