Chci se zeptat, proč je tady, ale neudělám to. Ještě neznám pravidla. A nechci urazit někoho tak milého, kdo pravděpodobně pozná, že panikařím.
Jako by mi četla myšlenky, řekne: „Mou dceru unesli, když jí byly čtyři roky.
Policie ji nikdy nenašla.“
Málem mi upadne káva. Místo toho si zakryju ústa rukou a zašeptám: „Ó, můj Bože. To je mi moc líto.“
Madison se napije ze svého šálku a pak se do něj z
















