Kdyby jen celý svět byl plný tak laskavých lidí. „To je od tebe moc hezké, Eddie. Ale zvládnu to. Pocházím z dlouhé řady ženských, co si nenechají nic líbit z Jersey.“ Jeho úsměv přechází v smích. Má křivý přední zub, což je zvláštním způsobem roztomilé. „Jednu takovou jsem znal. Měřila metr padesát, ale naháněla mi setsakramentský strach.“ Usmívám se na něj. „I malí draci umí chrlit oheň.“ „To je pravda.“ „Tak co ta elektrika? Je to špatné, že?“ Pokrčí rameny. „Ne. Všechno je v pořádku.“ Nevěřícně na něj zírám. „Jak to myslíš, že je v pořádku?“ „Myslím to tak, že nejsou žádné problémy. Proud je silný, jističe nevypadávají, nenašel jsem žádné roztřepené dráty, žádné obloukové poruchy, horká místa, nefunkční zásuvky nebo uvolněné spoje…“ Znovu pokrčí rameny. „Všechno vypadá skvěle.“ „To nemůže být pravda. A co to blikající světlo?“ „Může to být problém s místní elektrickou sítí. Možná by ses měla zeptat souseda, jestli se mu děje to samé. Některé části sítě jsou tu staré přes sto let. Ať už je příčina jakákoli, nepochází zevnitř domu.“ „A ty vybuchující žárovky? To rozhodně není normální.“ „Je to běžnější, než si myslíš. Buď výrobce nedal do patice dostatečnou izolaci, takže se vlákno přehřálo, nebo došlo k uvolněnému spojení mezi žárovkou a objímkou, což způsobilo přeskok proudu. Jen se ujisti, že si odteď nebudeš kupovat levné žárovky, a také se ujisti, že jsou pořádně zašroubované.“ Začínám být trochu podrážděná. Kontroloval vůbec ty dráty, nebo se celou dobu válel na půdě a hulil trávu? „Dobře, ale zvonek zvoní, když nikdo není u dveří. A co ten spálený zápach, když zapnu sušičku? Jak to vysvětlíš?“ Zaváhá. Cítím, jak pečlivě volí slova. „Chci říct… v poslední době jsi byla pod velkým stresem, ženo.“ Dodává ostýchavě: „S tím tvým manželem a tak.“ Chvíli mi trvá, než to pochopím. Pak mi to dojde a musím se nadechnout, než promluvím, abych mu neurvala hlavu. „Moje mysl si se mnou nehraje, Eddie. Nemám halucinace o problémech s elektrikou.“ Je mu nepříjemně pod mým pohledem, přenáší váhu z nohy na nohu. „Nechci být neuctivý. Jen ti můžu říct, že když jsem byl na dně, myslel jsem si, že slyším šeptající hlasy a vidím pohyb stínů.“ „Dělo se něco z toho, když jsi byl pod vlivem látek ovlivňujících mysl?“ Jeho výraz je bolestný, což beru jako ano. Tak či onak, myslím, že náš obchodní vztah dospěl ke svému závěru. Možná mi ten, koho seženu na opravu střechy, doporučí elektrikáře, který je střízlivý. „To je jedno. Díky, že jsi přijel se na to podívat. Co ti dlužím?“ Strčí malý elektroměr do zadní kapsy svých džínů, ohne se, aby zvedl svou brašnu s nářadím z podlahy, kde ji nechal, pak se narovná a zavrtí hlavou. „Nic.“ „Ne, to není správné. Měl bys dostat zaplaceno za svůj čas.“ Jeho úsměv je křivý. Přehodí si své dlouhé vlasy přes rameno. „Vážím si toho, ale mám zásadu, že když nenajdu problém, návštěva je zdarma.“ Mám tušení, že si tu zásadu právě vymyslel, protože je mu mě líto. „Jsi si jistý? Nechci toho zneužívat.“ „Ale kdepak, v pohodě. Ale možná, kdyby některý z tvých přátel potřeboval údržbáře…“ „Doporučím tě. Určitě. Díky, Eddie, moc si toho vážím.“ Ušklíbne se na mě a ukáže ten křivý zub. „Tak já už půjdu. Dávej na sebe pozor, jo? A zavolej mi, jestli chceš jméno mého doktora. Je fakt nejlepší.“ Vynutím si úsměv a zalžu. „Zavolám. Ještě jednou díky.“ „Půjdu sám. Měj se.“ Odejde. Když uslyším, jak se otevřou a zavřou vchodové dveře, jdu za ním, abych se ujistila, že jsou zamčené. Pak jdu do kuchyně pro sklenici vody, ale zarazím se, když uvidím na stole ležet obálku. I z půlky místnosti vidím v rohu známku LOVE a úhledné tiskací písmo modrým perem, které hláskuje mé jméno. Dech se mi zadrhne v hrdle. Srdce mi začne bušit. Mé pevné ruce se začnou třást. Pak se všechna stropní světla v kuchyni rozjasní. S ostrým bzučením zablikají a zhasnou. 3 Drahá Kaylo, Neodpověděla jsi na můj poslední dopis, což chápu, protože si myslíš, že jsme se nikdy nesetkali. Mýlíš se. Mohl bych tě nudit detaily, ale prozatím jen věř, že tě znám. V každém ohledu, jak jeden člověk může znát druhého, tě znám. Znám tvůj pohled, zvuk, chuť a vůni. Znám tvé nejtemnější temnoty a tvá nejsvětlejší světla. Znám tvé sny, tvé noční můry a každé tajemství, které jsi kdy držela skryté, všechny ty bezejmenné touhy, které sis nikdy nepřiznala ani sama sobě. Znám tvar tvé duše, za boží milosti. Vím, že se ti třesou ruce, když čteš tato slova, a tvé srdce bije tak rychle jako křídla kolibříka. Vím, že chceš tento dopis roztrhat, a také vím, že to neuděláš. Jak moc se tě potřebuji dotknout. Jak moc potřebuji slyšet tvůj hlas. Nemůžu, samozřejmě, protože já jsem tady a ty jsi tam, ale ta vzdálenost nezpůsobí, že touha zmizí. Stále cítím chuť tvé kůže. Dante