Přiložila ruce naplocho na klín a zvlhčila si rty. V jamce hrdla jí pulzovalo jako o život. Chtěl jsem se jí tam jemně dotknout prstem, zašeptat jí něco uklidňujícího do ucha, ale raději jsem zůstal sedět pevně na židli a čekal. Později se budu muset vypořádat s otázkou, jak s ní budu žít pod jednou střechou dalších pět let, aniž by mi vybuchly koule, ale teď na to nebyl ten správný čas. Řekla: „N