24 Je sobota. Celý týden vytrvale pršelo dnem i nocí, déšť jen slábl do mrholení, aby nabral sílu a znovu bušil do promáčené země. Sedím ve své pracovně s Dantovým dopisem v ruce a dívám se z okna na ponuré odpoledne. Zátoka je kalně železně šedá, její vody neklidné, bičované poryvy větru do bílých hřebenů. Dům občas vydechne teskné povzdechnutí, ale jinak je ticho. Je to tak od mého rozhovoru s F